Bylo jasné, že tohle na sebe nenechá dlouho čekat. Takže přátelé, tohle je 1. kniha ze série
87. revír.
Nenávist kdežto jak se zdá jiné zdroje vedou tuto knihu pod názvem
Zabiják, kdežto pod
Nenávistí vedou
povídkovou knihu.
Trochu mě zmátlo to, že moje vydání nese název
V každém případě Mike Reardon a David Foster, detektivové 87. okrsku, jsou zákeřně zavražděni během dusného léta. Celý okrsek si láme hlavu, včetně Steva Carelly, když další na řadu přichází Stevův parťák Hank Bush.
“Slyšel jsem včera dobrou andekdotu,” řekl Foster.
“Pověz nám ji,” vybídl ho Carella.
“Je to o chlapíkovi, kterej montoval lešení, rozumíte?”
“No a?”
“Pracoval na nosníku šest pater nad ulicí.”
“Dobře a dál?”
“Píšťala ohlásila polední přestávku. Nechal práce, šel si sednout na kraj lešení a na kolena si položil krabici se svačinou. Otevřel ji, vytáhl chleba a pomalounku ho vybalil. Zakousl se. ,Kruci,` povídá, ,s margarínem,` a hodil chleba z šestýho patra na ulici.”
“Nepochopil jsem to,” řekl Bush srkaje kávu. “To není celý,” zasmál se Foster.
“Tak dál,” řekl Carella.
“Sáhne do krabice,” spustil Foster nanovo, “pro druhý. Pečlivě ho vybaluje z papíru. Zakousne se do chlebíčku. ,Krucinál!` zakleje znovu, ,margarín,` a zas ho mrskne z šestýho patra dolů.”
“Zajímavý,” poznamenal Carella.
“Rozbalí třetí,” řekl Foster. “Tentokrát je v něm šunka.”
“Tohle bude vyprávění na celou noc,” utrousil Bush, “měl by sis k tomu lehnout, Dave.”
“Ne, ještě chvilku, ještě chvilku,” křičel Foster. “Vybalí čtvrtý. Kousne do něj, ,Krucinál! Margarín,` a mrskne chlebíčkem dolů z šestýho patra. Kousek nad nim sedí na konstrukci jiný montér. Koukne dolů a povídá: ,Už tě chvíli, hochu, pozoruju. Co to děláš s těma chlebama?”
,Co se ti na tom nelíbí?` zeptá se ten první. ,Jsi ženatej?` ptá se ho kamarád.
,To se rozumí, že jsem.`
Druhý zavrtí hlavou. ,Jak dlouho?` ,Deset let,’ řekne první.
,A tvoje žena ještě neví, jaký chleby máš rád?`
První se rozčílí a zaječí na kamaráda nahoře: ,Poslyš, ty troubo, mou ženu nech na pokoji. Ty pitomý chleby jsem si dělal sám!` “
Carella se rozchechtal, že málem rozlil kávu. Bush pozoroval Fostera s vražedným výrazem.
“Tohle nechápu,” řekl. “Co je na tom k smíchu, když je někdo deset roků ženatej a jeho žena neví, co má rád. To není legrace, to je k pláči.”
“Ale dělal si ty chleby sám,” řekl Foster.
“Pak je to potrhlej vtip. Potrhlý vtipy nemám rád. To musí bejt člověk sám blázen, aby na takovou anekdotu skočil.”
“Mně se líbí,” řekl Carella.
“Tak? To jen dokazuje, co jsem řek,” odpověděl Bush. “Hank se málo vyspal,” vysvětlil Carella Fosterovi. Ten chápavě přikývl.
“Spal jsem až moc,” zavrčel Bush.
“Aha,” usmál se Carella, “tak to vysvětluje všechno.”
“K čertu, co tím zas myslíš?” zeptal se Bush pohněvaně. “Už na to zapomeň. Vypij si kávu.”
“Nemám rád vtipy, do kterých někdo zatahuje můj soukromý život. Ptám se já tebe, jak dlouho nebo s kým jsi spal?”
“Už se nezlob,” řekl Carella.
Časové znamení
