neděle 12. dubna 2020

Koronavirové deníky 9. - Korona, karanténa a rutina

Je to vlastně celý měsíc, který uplynul od mého startu celé téhle virové patálie.
Lecos se samozřejmě změnilo a změní, o hodně věcech jsem mluvil v minulém díle. Díky mému pracovnímu nasazení (za tenhle měsíc 7 dvanáctihodiných směn) se moje chování v práci stalo rutinní záležitostí. O čtyřech pauzách, které máme během dne cca po 2 a 3 hodinách, měníme roušky a rukavice. Během 20 minut se zkuste stihnout napít, dojít na záchod, vydezinfikovat si ruce, polknout něco jídla, otevřít okno, nadýchat se čistého vzduchu,vrazit starou roušku/respirátor do sterilizátoru, znovu si obléknout rukavice a respirátor a znovu otevřít. Ve chvíli, kdy nás někdo zdržuje od zavření, propadáme rychle frustraci, a vrčíme stejně jako lidé, kteří se dostanou do lékárny o 3 minuty později, když se nám některá z pauzových činností protáhne.
Nicméně dá se to. Vnitřně se připravuji na to, že především zdravotníci budou mít odteď při výkonu povolání roušky celou dobu kontaktu s pacienty bez rozdílu.

Že dnešní každodenní rutinu běžný člověk odmítá je jasné snad všem, mimo těch, kdo sedí ve 100% karanténě doma. Doufám, že otevírání jednotlivých provozů v jakýchsi populisticky motivovaných vlnách vládu přejde, a zkrátka otevře všechno hned s tím, ať lidé nosí roušky, kde to jen jde. Protože takhle jen nahrávají dalším zalidněným provozovnám, jako se to stalo teď u otevření hobbymarketů.

Roušky po 101.

To slovo mi začíná lízt krkem. Minimálně každému desátému člověku stále opakujeme, aby si ji vytáhl nad nos. Pokud se vám zamlžují brýle, máte roušku nasazenou špatně. A pokud vedle sebe máte manžela, který má roušku nasazenou správně, tak jste měla zůstat doma, protože na nákupy se stále má chodit v co nejméně osobách!

Roušky po 102. - Kvalitní zamyšlení

Hodný pán nám jich do lékárny přinesl celý balík. V duchu darovanému koni jsme hezky poděkovali, a prohlédli si je až večer. Roušky mají kapsu na filtr a absolutně nevhodný střih - je to jen kus rovného plátna. Patrně je dostane uklízečka na mytí podlahy.
Čímž chci na rovinu říci, že pokud neumíte šít, nešijte roušky pro zdravotníky. Kampaň Šije celé Česko zcela jistě měla pozitivní dopad na průběh Covid-19 u nás, ale mám za to, že teď by bylo načase, aby se nějak zamýšlelo i nad kvalitou.

Roušky po 103. - Cenové zamyšlení

Konečně dorazily! Jsou tu! Roušky i ve vaší lékárně! Jenže...
Ústenka s filtrem FFP2, pratelná, cena 100 Kč/ks. Mimochodem, je to přesně ten typ ústenky, který jsme vyfasovaly od firmy a nebyly mi.
Ústenka chirurgická s gumičkami - jednorázová, prodej 200Kč/5ks - mimochodem nesterilní. Protože chodí v balení po 50 kusech, což je téměř neprodejné, tak je během naší pauzy vydrbaní a s ústenkami balíčkujeme do igelitek po 5 kusech.
Pro vlastní ujištění jsem se díval v historii prodejů a balení dvou sterilních chirurgických ústenek v prosinci 2019 mělo prodejní cenu 15 Kč. Dnes by se takový balíček prodával za 79 Kč.
Rozhodně však nemějte za to, že zdražují lékárny. Už naše dnešní nákupní cena je mnohem výš, než byla kdysi. I když zohledním hodně vysokou světovou poptávku, nemohu se zbavit dojmu, že si spousta lidí mastí kapsu. A vzhledem k tomu, že brzy se konečně rozjede kampaň - nemáš-li roušku, vezmi si u vchodu, budou v tom velké peníze.
Pročež zamyšlení nad výrobci a stanovenou cenou.

Jak tyhle řádky píšu mezi pacienty, přestanu když přijde jedna pacientka ke mně, zatímco kolegyně má také klienta. Do lékárny, přes nápis Vstupujte jednotlivě, vejde muž, sundá si roušku, aby ho kamarád poznal, načež se hlasitě baví, že neslyším přes sklo svoji pacientku. Když jsem je okřikl, že by si to mohli říct venku, zíral při odchodu přes sklo, jako kdybych si dovolil příliš. Kolik přestupků jste napočítali vy?
I z toho soudím, že lidé výzvu premiéra odříci si Velikonoce neuposlechnou.


Karty

Snažit se v zapadákově, do kterého jezdím, přimět lidi, aby platili kartou, je opravdu těžké. Byť sem tam jiskérka pochopení vzplane, často je zcela zmateně udusána v tom, že to samozřejmě děláme naschvál.
Nicméně chtěl bych tu napsat rozhovor mé kolegyně.
"Mohl byste platit kartou?"
"Nemohl, tu má totiž můj otec, aby mohl platit bezkontaktně on."
Potřásl bych mu rukou, ale je to v tuto chvíli naprosto nevhodné, tak jen uznale kývám hlavou.

Žádné komentáře:

Okomentovat