pátek 3. dubna 2020

Koronavirové deníky 6. - Úplně obyčejný den

Tenhle díl nebude plný informací tolik jako ty předchozí. Po 4 dnech doma jsem zpátky v práci, takže je tu pár změn.

Do ochranné výbavy mi přibyly brýle. Jsou teda primárně určené na běžky, takže jsou maličko ztmavené, ale jsou na gumu, takže dobře drží.
Díky tomu má konečně cenu začít používat respirátory, přičemž jsme dostali nové z komory (tentokrát asi 10 ks). Obrana +5!

Vitamin C pro děti
 jeho výhodou je to, že je

Došlo céčko. Máme tady poslední 4 tuby šumivé 500mg, a pak se objednaly nějaké dětské tablety s úplně mizerným obsahem.
Nové zásoby Paralenu nejsou na obzoru.

Lékárna ovšem dostala nové cenovky. Firma se rozhodla část sortimentu zdražit. Ono to dává smysl, už jen kvůli euru, i situaci, že přijdou hubenější časy, ale nám to přidělává další stres v práci.
Máme roušky! Přišlo nám jich 140.
Ve firmě je první člověk z lékárny pozitivní na Covid-19.


Protože nařízení to nevyžaduje

 Do lékárny vchází maminka s nosítkem. Dítko tak krásně vidí ven, samozřejmě o jakékoliv roušce nemůže být ani řeči. Je mi z toho dost smutno, jelikož mi to přijde jako procházet se s dítětem po střelnici. Ano, je velmi pravděpodobná událost, že vás něco trefí, ale proč tomu chodit naproti. Na skutečnost se pokusím paní upozornit.
"Koukám, jak vám tam to miminko krásně kouká."
"No, ale do 2 let není povinnost mít roušku," odpovídá mi paní v takovém tom lehce útočném duchu. Radši se zeptám, co by si přála, jelikož necítím, že by byla vhodná doba na edukaci.
Jenže edukace je přesně to, co lidem chybí. Ono jí zcela jistě není málo, jen to lidi všeobecně nezajímá. Mají pocit, že všechna ta nařízení je mají jen šikanovat. Že moje snaha o bezdotykovou expedici je můj výmysl, lenost. Dnes v lékárně zaznělo:
"Vy se mě štítíte?"   "Vy to s těmi optřeními moc přeháníte."
Neštítím, záleží mi na vás. A ani opatření mi nepřijdou nijak přehnaná, vzhledem k tomu, že vůbec netuším, jak účinné jsou všechny ty domácky vyráběné roušky. Nařízení o povinném nošení roušek nám platí už 14 dní a spousta lidí se stále nenaučila roušku nosit. Nemluvě o špatných střizích, které dobře prostě nenasadíte.
Ne, že bych se lidem úplně divil. Česká republika i přes handicapovaný nejvyšší management si podle mě vede více než dobře. Hodně dobře je to vidět i z této skvělé, hrůzostrašné TABULKY. Navíc první mrtví si s sebou mimo coronaviru nesli zatížení jinými chorobami, což ukolébalo spoustu lidí ve smyslu: já jsem zdravý, mně se nemůže stát. Určitě. Nepamatuju si, kdy naposledy vyhrálo v loterii 3869 lidí během jednoho měsíce, a z toho 46 mělo tak velké výhry, že už do konce života nemuseli pracovat.

Kolegiální dělení

Aneb kolegy a kolegyně bychom mohli dělit na ty rozumné a ty druhé. Prubířským kamenem se stává dělení se o ochranné pracovní pomůcky (OPP) se záskoky a spolupracovníky.
OPP totiž teď fasujeme především z ČLnK, kterážto ovšem eviduje jen lékárníky a ne ostatní personál lékárny. U nás to funguje tak, že nabereme počet na lékárníka, a rozdělíme mezi všechn, tzn. lékárníky, farmaceutické asistentky a část i uklízečce.
Někteří kolegové si to zřejmě vysvětlují tak, že komoru si platí oni, tudíž komora chrání je. Nevím, zda si uvědomují, že ve chvíli, kdy jim lékárnu vycídí nakažená sanitářka, tak oni si ten respirátor někde vyměnit musí a je jim to skrblení k ničemu.  Dokážu pojmout fakt, že tyhle základní principy obyčejný člověk pobrat nemusí, ale že je nepobere absolvent vysoké školy se zdravotním zaměřením, to teda nechápu.

Nic, dnes jdeme domů. Zbylo nám 46 roušek!

Žádné komentáře:

Okomentovat