pátek 24. července 2020

Koronavirové deníky 12. - Here we go again!

Když už to vypadalo, že jsme to díky našim největším kapacitám zvládli, že roušky můžeme na spoustě míst odložit, když už to vypadalo, že se podíváme do Chorvatska na nudapláž, kde si kromě všech těch slovanských vnad prohlédneme i to, jak ty holky vypadají v obličeji, vypadá to, že přichází druhá vlna. A není tím myšlena rozbouřená hladina Jadranu, nýbrž všemi oblíbená koronavirová epidemie.
Přestože se vláda snaží udržet pod kontrolou lokální ohniska, je zcela jasné, že nákaza se stále šíří. Jak ohnisek vzniká stále více, a v Evropě jsme všichni jako na trní, kdy se jako lokální ohnisko označí celý stát, kam jedeme na dovolenou.

Ústí jako ústenka

Mužstvo je potřeba udržovat bdělé a to se nejlépe dělá okamžitými rozhodnutími. Byť samozřejmě chápu, že opatření vůči aktuální hrozbě by měla mít platnost pokud možno okamžitou. Chaos, který vzniká díky tomu, že vláda absolutně nemá žádný zvěřejněný plán vývoje a opatření, je neskutečný a pro běžného občana absolutně nepřekonatelný.
Příklady, že zodpovědní lidé za rozvolňování opatření vlastní moudrost dotýkající se moudrosti slavného krále Šalamouna můžeme nalézt například ve zrušení roušek v městské hromadné dopravě, ale jejich ponechání v metru. Já rozdíl mezi špičkou v tramvaji nebo v metru poznám pouze podle výhledu z okénka.
Lékárníky pak samotné rozhodilo rozvolnění nošení roušek, kde ovšem zdravotnická zařízení zmíněna byla. Načež došlo k všeobecnému konsenzu, že pokud lékárna zdravotnické zařízení je, povinnost nosit roušku zde platí. To se o 3 dny pozměnilo, že teda byla myšlená pouze lůžková zařízení. Tudíž v lékárnách roušku mít nemusíte. Byl jsem během jednoho záskoku v Hrádku nad Nisou, kde v lékárně Němci koukali jako z jara, že v lékárně roušky nemáme.
Jak si všimnete obrázku, na některých částech našeho území se roušky opět  zavádějí. Pokud je ovšem lékárna v obchodním centru, věc se má tak, že lidé jdou nakoupit do samoobsluhy, kde žádnou roušku nosit nemusí, a pokud pod jednou střechou vstoupí bok po boku do lékárny, roušku nasadit musí. Vzhledem k bleskovosti vydání opatření jsem ráno řekl, že se opravdu nebudu s nikým hádat, jestli roušku má, nebo nemá, a bez keců obsloužíme každého, kdo vkročí. Poměr není nejspíš ani 50% návštěvníků s rouškami, a v praxi to vypadá tak, že velká část těch, které započítám jako "s rouškou" si ji nasadí až po vstupu do lékárny. O tom, že si ji jsou opětně schopní sundat během rozhovoru už ani psát nebudu, o tom jsem psal v 11. díle.

Snad nejedeš do Rakouska?!

Co se dovolených týká, tak je to u nás velká zábava. Řada zdravotníků, tedy i lékárníků, měla dovolenou zrušenou. Pročež by si ji rádi vybrali aspoň teď. Jestli si vzpomenete, tak dělám na pozici, která tyhle záskoky za dovolené řeší, tudíž mám jako vždy práce až nad hlavu. Myslím, že už od roku 2019.
Pročež naše firma, vzhledem k tomu, že situace se může změnit opětně k horšímu, už začíná s přípravnými opatřeními. Ruší se školení v zasažených regionech. Máme nahlásit, zda se nechystáme do zahraničí.
Nu tedy ohlásil jsem svůj plánovaný víkend horské turistiky v Rakousku.
Uvědomuješ si, že tam mají momentálně hrozně moc případů?!
No jo, mají jich o 3500 méně než my. Navíc celý den prostojím v lékárně, o tom jak se poctivě nosí roušky tam jsem psal výše. V Rakousku se hodlám dostat do hor a pak už si jen užívat horského ovzduší. Maximálně tak někde koupit nějaký ten Bier a tyčky v samoobsluze a podle všeho jsou roušky v Rakousku povinné všude, a nejen ve zdravotnických zařízení jako u nás. Takže co je vlastně pro mě větší riziko - jet na dovolenou, nebo chodit do práce?


Dnes nás náš zpívající ministr potěší dalšími opatřeními, které chystají od pondělí pro naši ochranu.
Proto je čas na optimismus a hudbu!


středa 15. července 2020

Cirque

Usínáme sami
Sluneční cirkus přijede už zítra
Oba máme lístky do zadní řady
Abychom pod zvednutou plachtou
mohli utéct ze špatného představení
A ruku v ruce osvobodit obrovskou kočku
z její klece
Každá žena chce kočku!
nedbaje na následky
Budu čekat pod lampou
se štítkem s našimi iniciálami
aby mě snadno dohledali záchranáři
ve chvíli kdy nedorazíš
Lampa bliká
nebo se mi klíží oči
pod proudem vteřin utíkajících k zítřku.
Cirkus vjíždí do našeho města.

pátek 3. července 2020

Koronavirové deníky - Svatební speciál 2.

Tenhle příspěvek se mi nechce psát úplně deníkově, ale spíše vám ho sdělit jako recept na malou domácí svatbu. Budu to psát i s cenami, protože podle mě otázka: Kolik může stát malá svatba? bude aktuální určitě pro strašnou spoustu lidí.
Jak jsem psal v předchozích příspěvcích, úplně prapůvodně jsme chtěli svatbu malinkatou, jen pár příbuzných, zajít někam na oběd a hotovo. To nakonec úplně neprošlo, a tak to vypadalo na svatbu větší, o 40 hostech. Což je teda brané pořád jako relativně malá svatba! Jenže tenhle plán nám zkomplikovala ta pandemie z názvu tohoto deníku, a zase to bylo všechno jinak.

Původní plán svatebního dne:
9:30 - 10:30 Příjezd všech svatebčanů, seznámení rodin
10:40 Odjezd směr zámek
11:00 Obřad na zámku
11:30 - 12:00 Focení, návrat zpět domů
12:00 Ohřívání a guláš
13:30 Dort a káva
14:00 Zahradní slavnost, bazén a grilování

Načež předpověď počasí vypadala takto:
a bylo jasné, že zahradní slavnost se konat nebude.
Naštěstí se nám podařilo přenést stoly do jednoho obývacího pokoje, posbírat židle a v počtu 13 hostů a jeden malý špunt jsme se nastrkali k jedné tabuli se mnou a mojí ženou v čele. A z celého programu jsme vlastně změnili jen zahradní slavnost na posezení rodin v obývacím pokoji.

Na svatbu pro 13 osob si připravte:
Prstýnky - naše stály 4290 Kč (nerez ocel, zirkony)
Svatební šaty - půjčovné 5900 Kč
Sud piva - 1100 Kč (25l)
Maso na gril, omáčky, tyčinky, sekt - 1800 Kč
Nealkoholické pití - 1000 Kč
Dort - 1000 Kč
Květiny - 1600 Kč (přátelská cena)
Guláš - 1860 Kč - objednaný ve státem uzavřené hospodě, protože na vyvařování není čas
Čerstvý chléb k masu - 140 Kč - dojídáte stejně druhý den s gulášem co zbyl
Obložené mísy - 720 Kč
Vývazky - 84 Kč (koupíte v galanterii hotové, myrtu nahradíte buxusem ze zahrady)
Deštník pod který se vlezete oba - 400 Kč
Fotograf - 3000 Kč (přátelská cena)

Ti zdatnější s kalkulačkou si spočtou konečnou cenu, nicméně řeknu vám to takto - vzhledem k tomu, že na tu velkou svatbu jsme počítali minimálně 130 tisíc, jsme hodně ušetřili.
Nerad bych, abyste si někdo mysleli, že se chceme vychloubat, jak umíme ušetřit. Vím, že jdeme také zcela protiproudově proti lidem, kteří se musí vychloubat tím, že mají hodinky za dvacku a boty za čtyřku. Celý úmysl tohoto článku je ten, že až vám někdo bude tvrdit, že svatba musí být jako řemen, a že na ní musí být aspoň 80 lidí nemusí mít pravdu. Samozřejmě nám je líto, že se spousta našich kamarádů nakonec nemohla zúčastnit z toho prostého důvodu, že bychom je neměli kam uložit, ale měli jsme tam většinu těch lidí, které jsme tam mít chtěli a všichni zúčastnění řekli, že to byla tuze příjemná záležitost. Takže se nenechávejte natlačit do nějakých velkých orgií pokud je nechcete. A netrapte se s tím, že většinu nákladů vám přinesou hosté v obálkách.

Vážně nejveselejší na tom je, že 23. května se slaví Mezinárodní den želv. Ačkoliv jsme si tohle datum tak úplně nevybrali, je vcelku zvláštní, jak mi tahle přezdívka, kterou jsem si vybral někdy okolo svých 12 let, přirostla ke kůži. No vážně jako krunýř.




Na další stránku koronavirových deníků.

Gabriel García Márquez - El amor en los tempos del cólera (Láska za časů cholery)


Další, vcelku ojedinělý příspěvek do čtenářského deníku. Spíš vlastně jen k tomu, aby blog tak trochu ožil, k čemuž mu teď paradoxně pomohla koronavirová patálie. Ostatně výběr této knihy samozřejmě vděčí stejnému viru za to, že jsem si jej vybral ke čtení.

Od G. G. Márqueze jsem již četl dvě jiné knihy - Sto roků samoty a Kroniku předem ohlášené smrti. Teď mohu říci, že všechny tři knihy se mi od něj četly velmi dobře, protože magický realismus je něco, co mě číst doopravdy baví.
Titul díla je navíc tak strašně moc obměňován a používán, že jej zná snad prakticky každý. Mě navíc rezonoval v paměti nedávno zhlédnutý seriál Narcos, kde je Márquez velmi často zmiňován ve smyslu Ano, magický realizmus, ale v Kolumbii je zkrátka možné úplně všechno. Tuhle větu z tohoto románu například vkládají v seriálu do úst samotnému Escóbarovi:
„Boháč nejsem,“ řekl. „Jsem chudý člověk, který má peníze, což není totéž.“

Láska za časů cholery mě překvapila především poloviční pravdou ve svém názvu - dílko je velmi málo o choleře. Byť je zmiňovaná v knize několikrát, téměř vždy jde o to, že daná postava cholerou ve skutečnosti netrpí. O lásce však kniha skutečně je, kromě toho je také o manželství, stáří a trpělivosti.
Byl dokonalý manžel: nikdy nezvedl nic z podlahy, nezhasínal světlo, nezavíral za sebou dveře. V jitřním šeru slýchávala, když u košile chyběl knoflíček: „Člověk by potřeboval dvě manželky, jednu na to, aby ji miloval, a druhou, aby mu přišívala knoflíky.“
Styl, jakým je kniha napsaná, připomíná dobrý rozhovor s člověkem, který se dokáže vrátit k původnímu tématu - což je dovednost, kterou nemá příliš mnoho lidí a s věkem se často vytrácí. Příběh [POZOR SPOILERY] se tak ubírá od postavy doktora Urbina, který přijde na místo skonu svého přítele šachisty, a pokračuje přes jeho manželku ke smrti jeho samotného. Zde člověk zpozorní, jelikož je popsán pohřeb zemřelého mecenáše a průkopníka boje s cholerou (tak přeci tu je), kde se po skončení celého obřadu objeví postava soka dr. Urbina, který již 55 let miluje jeho ženu. A teprve teď se dozvíme vlastní příběh celé knihy tak nějak od začátku, abychom skončili v bažině pod žlutou vlajkou, která značí nákazu cholerou a dává titul celému dílu.
Knihu si s sebou jednoznačně vezměte na exotickou dovolenou nebo do karantény po ní!