Seznam 35 knih, které stojí za to přečíst

Tento příspěvek je pro mě takový tahák, a zároveň může fungovat i jako doporučenka, nebo cokoliv jiného. Celá věc se má tak, že se strašně rád bavím o knihách, takže pokud se známe a mluvili jsme spolu, předpokládám, že jsem

tenhle článek

zmínil. Protože si myslím, že knihy v něm jsou opravdu zajímavé. Zatím nemám v úmyslu přečíst všech 35 položek, protože vím, že například ruští autoři nejsou nic pro mě, ale knihy, které jsem už četl, lákají na svoje kolegyně. Je to podle mě dobrý výběr.

Cíleně už knihy tohoto seznamu louskám dobré čtyři roky, takže jsou za tu dobu na blogu dost rozeseté. Je pro mě docela složité tak vždycky vyhledat nějakou ze seznamu, a poslat to, co jsem si k ní napsal, tomu kterému člověku zrovna něco doporučuji. Takže tenhle článek by měl být takovou mojí verzí toho originálního.

Rozřadil jsem knížky do několika kategorií, aby to bylo trošku přehlednější. Jenže to není zrovna lehký úkol, vzhledem k tomu, že třeba Jatka č. 5 jsou jak válečná, tak sci-fi knížka. Jenže když už něco píšete, můžete si to dělat po svém...

Nezařazené

Rád dělám věci netradičně, takže začneme oddílem nazvaným nezařazené, ovšem možná bych klidně u některých titulů volil i přívlastek nezařaditelné.

Randy Pausch, Jeffery Zaslow
Poslední přednáška

Tohle je první knížka, kterou jsem ze zmíněného seznamu přečetl opravdu cíleně. Překvapení, které jsem měl z jejího přečtení, mě přesvědčilo k tomu, abych se podíval i na další tituly, byť jsem je do té doby neznal.

Mimo jiné jsem ji za tu dobu, co ji vlastním, půjčil nespočtu lidem. Myslím, že mi ji nikdo nevrátil s tím, že by byla špatná...

Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ

Je to knížka pro děti, nebo knížka pro dospělé?

To, že jsem tuhle knížku v daném seznamu našel, mě nepřekvapilo ani na vteřinu. Ostatně Exupéry je můj velký favorit. Pokud chcete opravdu něco hutného ke čtení a přemýšlení, zkuste sáhnout po jeho Citadele.

Gabriel García Márquez - Sto let samoty
Albert Camus - Cizinec
Daniel Keys - Růže pro Algernon

Robert M. Pirsig - Zen a umění údržby motocyklu

Dočteno na začátku prosince 2016. Když jsem se o tomhle článku bavil (určitě poněkolikáté) s Michalem, napsal mi později, že ho zaujalo, že tahle knížka je hned na začátku. Je jeho "hodně oblíbená" (řekl v té době). Pro mě to byl docela souboj.
Alexandr Dumas - Hrabě Monte Christo
Dočtená v lednu 2017 - na to jak moc stará je to knížka je vcelku překvapující, jak čtivá pořád ještě je. A to dokonce i přes to, že je taky pořádně dlouhá.
Richard Adams - Daleká cesta za domovem, zajímavá knížka o králícíc! Článek zde

Cormac McCarthy
Cesta

Kniha o zlu a dobru v lidech, o šedi, která jednou může přijít. Příběh otce a syna. Možná nejlepší postapo, které se mi kdy dostalo do ruky.

Tuhle knížku už jsem četl dříve, než jsem objevil ten seznam. I když jsem si vědom, že moje zalíbení v téhle knize spočívá v okolnostech, za kterých jsem ji četl poprvé. Když jsem se sám brodil v potu tváře uhelným prachem kdesi daleko od doma s lidmi, kterým jsem vůbec nerozuměl.

Sci-fi

Pravděpodobně budu číst sci-fi rád až do chvíle, než si postavím vlastní raketu a půjdu si hledat nějakou vlastní planetu. Možná ho pak budu číst ještě radši kvůli praktickým radám.

Frank Herbert
Duna

Počkejte si na horké léto, práskněte sebou někam na písek a vezměte si jen malou sklenici vody.

Tohle je jedna ze sci-fi, které vás opravdu přenesou do atmosféry pouštní planety a zježí chlupy ze zvrácených pletich Harkonenenů.

Příběh o tom, jak jeden muž dokáže pohnout celým Vesmírem.
Kupodivu nemůžu úplně doporučit pokračování této knihy. Nicméně Duna má tendenci nalákat.

Douglas Adams
Stopařův průvodce po Galaxii

Nepropadejte panice, i tento titul je podle mě dost profláklý, a vypovídá sám o sobě o kvalitě tohoto seznamu.

Kromě toho, že tu nalézáme odpovědi na důležité otázky, je tahle kniha opravdu hodně zábavná. Je to ovšem humor značně anglický. Ale po přečtení této knihy už se budete na ručník koukat úplně jinak.

Joe Haldeman - Věčná válka
Philip K. Dick - Sní androidi o elektronických ovečkách?
Kurt Vonnegut - Jatka č. 5

US

Dvě knížky amerických autorů o Americe. Ačkoliv každá z nich popisuje úplně jiné období, tak trochu mi přišly mezi sebou podobné. K tomu jsem četl Irvingův Hotel New (který s seznamu není, ale já bych ho tam klidně dal), kde mám pěkně napsané, proč jsem ochoten dát tyhle knížky do stejné kategorie.

John Steinbeck - Na východ od ráje
Nelle Harper Lee - Jako zabít ptáčka

Válečné

Rozhodně každému doporučuji Hlavu XII., protože je to především ohromná legrace, i když to hlavně těží hodně z absurdních situací.
Joseph Heller - Hlava XXII
Art Spiegelman - Maus
Ernest Hemingway - Komu zvoní hrana

Erich Maria Remarque
Na západní frontě klid

S Remarquem se to má tak, že ho spousta lidí četla díky tomu, že jeho Na západní frontě klid je zařazeno do povinné četby, a všeobecně bráno jako jedna z těch knížek, které se z toho dají číst. Z mého pohledu Remarque neustále opakuje hrůzy zákopů, o tom jak chlapci přemýšlejí, co se stane, až se vrátí domů, co budou dělat jako první,... To Hemingway třeba ve Sbohem, armádo! shání flašku chlastu a balí sestřičky v nemocnicích. Sice ten závěr je tak trochu na vyhození knihy z okna, ale i tak je to o moc lepší.

Jinak nejlepší knížka o první světové válce je samozřejmě Švejk.

Dystopie

Sociální fikce věhlasných autorů, kterak může naše civilizace zparchantět špatnými ideály. Ačkoliv tohle jsou určitě ta díla, která by si měl přečíst opravdu každý, podle mě se paradoxně nejhůře čtou. Nejnestravitelnější je pro mě určitě 1984, které se v první půlce čte zajímavě a pak se to zlomí spolu s dějovou linkou, ale třeba Farma zvířat je tak krátká, že vám nezabere víc než odpoledne a přitom je v ní obsaženo dost.

Aldous Huxley - Konec civilizace
Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita
George Orwell - Farma zvířat
George Orwell - 1984

Doposud nepřečtené

Tady je správně závěs těch knih, na které jsem neměl čas, nebo které dokonce neplánuju přečíst. Což se mi asi nestane, protože trpím lehkým kompletismem.
Odkazy vás přenesou na cbdb.cz, kde si o nich můžete přečíst něco více.

Bill Bryson - Stručná historie téměř všeho
Dale Carneige - Jak získávat přátele a působit na lidi

Carl Sagan - Kosmos
Herman Melville - Písař Bartleby
Margaret Atwood - Příběh služebnice
Lucy M. Montgomery - Anna ze Zeleného domu

Shel Silverstein - O stromu, který dával

Haruki Murakami - Kafka na pobřeží - s Murakamim jsme se potkali u Norského dřeva, a nejsem si jistý, nakolik jsem ochoten to podstoupit znovu

Viktor Frankl - A přesto říci životu ano - podtitul psycholog prožívá koncentrační tábor mně trochu odrazuje

Fjodor Dostojevskij - Zločin a trest

Fjodor Dostojevskij - Bratři Karamazovi - kdysi dávno jsem se pokoušel číst, odložil po první třetině, ve které nebylo o bratrech stále ani jedné souvislé věty, za to jsme se dozvěděli, kdo všechno přišel za starčekem, kolik verst urazil a co má doma za dobytek. Takže ruský realismus odkládám nejspíše na dlouhé večery nukleární zimy.

Noční pití

Trávíme noční život

nejlepším pitím.

Přitisknu své rty

k obnaženému hrdlu

a nasaju všemi smysly

proudící oheň.

Pak podám láhev tobě

a čekám na okamžik,

kdy se dno jako karta obrátí.

Joseph Heller - God Knows (Bůh ví)

Krátký úvodní příběh je podle mě překrásná ukázka toho, proč je dobré míti čtečku. S klukama jsme u mě na bytě po úspěšném večeru a setkání s několika spolužáky z vysoké, rozhodně bych to označil za tvrdé jádro naší studijní skupiny, a upíjíme kofolu, kterou jsme zakoupili po veselé cestě domů, s rumem, který jsem zakoupil prozíravě předtím. Honza stojí před mojí knihovnou a prohlíží si exponáty, včetně Hlavy XII, a povídá něco o tom, jak teď nedávno četl Bůh ví a jak se mu to líbilo. A něco o tom, že by mi to půjčil, a já stojím u počítače, stahuji a krmím čtečku tímhle soustem.

Popravdě Starý zákon jsem doposud nečetl, takže příběhy v něm obsažené znám spíše povrchně a všeobecně - což ve vlastním slova smyslu znamená, že jsem z některých znal pouze jména. Nicméně snad každý zná, nebo by alespoň znát měl, příběh Davida a Goliáše. No a přesně to je ten David, který je vypravěčem této knihy. Ten David se totiž stal králem Judey a Izraele, a dal život několika synům a dcerám, včetně třeba Šalomouna. Který byl podle něj pěkný tupec, třeba to s tím dítětem původně myslel vážně.

Mám příběh lásky a příběh sexu, přitom oba s jednou ženou, a oba jsou úžasné, a mám taky tu rozehranou, nerozhodnou mexickou partii s Bohem, i když je možná už mrtev. Jestli je mrtev nebo ne, je celkem jedno, protože bychom s Ním stejně nenakládali jinak.

Výše uvedený úryvek z knihy dle mého představuje velmi výstižnou ukázku ducha knihy. Jde o příběh umírajícího starce, který si připomíná události svého života, ať už sladké nebo trpké, často to dělá s břitkým humorem. Jako třeba o své druhé ženě:

Ve shodě s tradicí mi po svém příchodu nabídla nejpůvabnější ze svých služek jako souložnici a milostnici, ale s cílevědomým a ponuře odhodlaným výrazem dodala, že jestli to přijmu, uřeže mi koule.

nebo když mluví o svých válečných taženích:

„Hospodin říká, že vydá Filištínské do našich rukou!”„Tys mluvil s Bohem?” vyvalili oči v posvátné hrůze.
„Bůh za to ručí.” Tak jsem vytáhl se svými lidmi ke Keíle a bojoval s Filištíny a řezal je a mydlil a šel jim na nervy, až jim třeštily hlavy a praskaly kosti a nemohli dál, takže jsme zahnali jejich dobytek a krvavě je pobili, čímž jsme zachránili obyvatele Keíly před dalším nelidským útlakem. Měli jsme hrdinský pocit. Moji lidé odpočívali a oslavovali. Městský život je opájel. Stále se usmívali a chtěli tam zůstat.
„Tady je to daleko lepší než v lese,” radil Jóab.
Zavrtěl jsem hlavou. „Co ti na tom vadí?”
„Saul. Až se doví, že jsme se utábořili ve městě s hradbami a branami, bude tady coby dup, nemyslíš?”
Jóab nesouhlasil. „Tak zavřeme brány a nepustíme ho dovnitř,” namítl. „Co nám brání?”
„Finebergův zákon.”
„Finebergův zákon?”
„Když ho nepustíme my dovnitř, nepustí nás on ven,...”

Kniha je podle mého uvážení dostatečně zábavná, i když vaše povědomost o starozákonních příbězích je pouze malá. Nicméně některé úseky jsou dost rozvláčné, zvláště pokud vůbec netušíte, o čem se zrovna mluví, a pak velmi často se několik vět a příběhů dokola opakuje - což může být docela dobře i autorův záměr, kolikrát se vám stane, že někomu vyprávíte něco dvakrát? Sečteno podtrženo to bylo opět velmi dobré doporučení a při čtení závěru knihy jsem na sebe byl kolikrát dost naštvaný, že jsem u toho tak snadno usnul.

Javůrek

Tohle je podle mě ztělesněná motivace:

Zvedni co ti naložili,
měj rovná záda
a něco z tebe bude.

A když máš dost fantazie,
může to být i větrná elektrárna.

Ed McBain - Give the Boys a Great Big Hand (Dej mládencům ruku jako lopatu)

Tak vám povím krátce stručně - ten McBain, ten teda umí napsat detektivku. Přehledně a k věci. Poutavě a s popisy osob, míst i počasí. Stojíte na rohu bůhvíjaký avenue, čekáte na Carellu, a přitom cejtíte, jak vám déšť stejká za límec pláště. Děsný počasí, fakt že jo. Carella nejde a nejde, ale když už pak konečně přijde, jdete s ním dovnitř a dáte si horký kafe a probíráte případ.

Případ nalezené ruky. Máte jenom ruku, která patřila zřejmě velkýmu chlapovi, a tašku, ve který jste tu ruku našli. A teď se s tím mají mládenci z 87. pátracího oddělení nějak popárat. A protože je to jejich práce, tak se s tím mládenci z 87. pátracího oddělení popářou.

Stejně jako knihu Která stála za vraždu? jsem i tento počin z McBainova pera vyposlechl v přednesu Oldtrebiho. Nevím, jestli je to spíš vada mé paměti, ale mám pocit, že tuto knihu více vyplňují popisy detektivů a jejich soukromého života (viz. krátká ukázka). Na druhou stranu, je to obtížné vyšetřování a tak je případ s rukou je daleko méně akční, než ten s mrtvou dívkou uprostřed rozbitého krámu s alkoholem. Vlastně spíše popis mravenčí práce detektivního oddělení. A kupodivu - pořád stejně dobré.

Ukázka:

Když se Kling vrátil ke stolu, usmíval se.

"Co se děje?" zeptal se Carella.

"Nic tak zvláštního. Claiřin otec odjel dnes ráno do New Jersey, toť vše. A vrátí se až v pondělí."

"Jinými slovy. prázdný kvartýr na celý víkend, co?" řekl Carella.

"Na nic takového jsem nemyslel," řekl Kling.

"Kdepak! Ty ani ve snu ... to bych tě nesměl znát."

...

"Celej víkend?" řekl Carella překvapeně.

"No, víš ..."

"A to začneš už dnes večír?" zeptal se udiveně.

"No, víš ..."

"Já bych si s tebou tu neděli vyměnil, jenže mám strach ..."

"Z čeho?" řekl Kling a předklonil se.

"... že z tebe bude v pondělí ráno troska. Že vypadneš z kalhot." Carella se odmlčel. "Celej víkend?" zeptal se znova.

"To se nám totiž moc často nestane, že fotr takhle vypadne.

Rozumíš."

Hučící Praha

Za Prahou
hučící špinavou
je Praha
hučící rozkvetlá.
Vezmi rychle metr
a začni stříhat
zbývající dny
do léta.