Koronavirové deníky 10. - Co mi bude chybět

Mám pocit, že bitva s Covid-19 je prozatím dobojována. Ne že bychom finálně zvítězili, ale mužstvo již nemá morálku bojovat. Což cítí zřejmě i vládní špičky a popouští otěže. Mohl bych klidně komentovat způsob, jakým je povolují, ale vždycky jsem si dával za cíl psát pozitivně.

Tady je pár věcí, které považuju za pozitiva nedávné doby, a které by se vracet k normálu nemusely. Asi to bude souviset se světovou hygienickou revolucí, která se rozpoutala.

1. Rohlíky v sáčku

Nevím jak u vás, ale v Kauflandu jsou rohlíky balené po 5, v Bille po 10. Vzhledem k astronomické ceně 1,90 Kč za kus si umíte dát do trojčlenky, kolik ty balíčky stojí. Jenže máte jistotu, že na ně sahali jen zaměstnanci pekárny, a zároveň žádný z těch rohlíků není odpoledne oschlý na strouhanku.
V Izraeli to s pita chlebem bylo úplně normální a já bych se vůbec nezlobil, kdyby to zůstalo i nadále.

2. Rozestupy

Jako s nimi to není moc horký ani teď, nicméně konečně spousta lidí vypadla z mojí osobní zóny, za což jsem hrozně moc rád. Lidi můžete i požádat, aby se k vám nelepili. Část z nich to i chápe.

3. Bezkontaktní operace

Konečně jsme se rozhoupali a edukovali pacienty, aby si ty QR kódy a kartičky načítali sami. Samozřejmě je tu část, která to nedá až do smrti (myslím to víceméně doslovně). Ale rozšířili se řady těch, kteří spolupracují, a to je taky pozitivní.
Kéž bych i nadále nemusel brát do ruky zapatlaný telefon.

4. Nízký provoz a čistý vzduch

Spousta lidí sedí doma, protože nikam nemusí. Co si budeme povídat, je znát, že se lépe dýchá. Tedy dýchalo, než se vzduch zaplnil tím hnusným pylem.

5. Plexiskla a přepážky

Je to samozřejmě svým způsobem omezující, nicméně nikdo na mě tento měsíc neprsknul přes táru, neházel mi krabičku přes celou desku apod. Taky mi nikdo vyloženě nesmrděl, ale to je možná respirátorem a omezením pohybu nejstarších obyvatel. Až si lidé sundají roušky a půjde jim lépe odezírat, myslím si, že plexisklu nic nebrání existovat ještě nějakou dobu alespoň v lékárně.

6. Že si lidé pomáhají

Nejsou to všichni a najde se nejedna svině, která se na celé koronavirové horečce napakovala jako nikdy - všichni sledujete politickou scénu, že?
Na druhou stranu spousta lidí si ohromně pomáhá, šijí se roušky, chodí se s nákupy.

Jsou věci, po kterých se bude stýskat vám?

Koronavirové deníky 9. - Korona, karanténa a rutina

Je to vlastně celý měsíc, který uplynul od mého startu celé téhle virové patálie.
Lecos se samozřejmě změnilo a změní, o hodně věcech jsem mluvil v minulém díle. Díky mému pracovnímu nasazení (za tenhle měsíc 7 dvanáctihodiných směn) se moje chování v práci stalo rutinní záležitostí. O čtyřech pauzách, které máme během dne cca po 2 a 3 hodinách, měníme roušky a rukavice. Během 20 minut se zkuste stihnout napít, dojít na záchod, vydezinfikovat si ruce, polknout něco jídla, otevřít okno, nadýchat se čistého vzduchu,vrazit starou roušku/respirátor do sterilizátoru, znovu si obléknout rukavice a respirátor a znovu otevřít. Ve chvíli, kdy nás někdo zdržuje od zavření, propadáme rychle frustraci, a vrčíme stejně jako lidé, kteří se dostanou do lékárny o 3 minuty později, když se nám některá z pauzových činností protáhne.

Nicméně dá se to. Vnitřně se připravuji na to, že především zdravotníci budou mít odteď při výkonu povolání roušky celou dobu kontaktu s pacienty bez rozdílu.

Že dnešní každodenní rutinu běžný člověk odmítá je jasné snad všem, mimo těch, kdo sedí ve 100% karanténě doma. Doufám, že otevírání jednotlivých provozů v jakýchsi populisticky motivovaných vlnách vládu přejde, a zkrátka otevře všechno hned s tím, ať lidé nosí roušky, kde to jen jde. Protože takhle jen nahrávají dalším zalidněným provozovnám, jako se to stalo teď u otevření hobbymarketů.

Roušky po 101.

To slovo mi začíná lízt krkem. Minimálně každému desátému člověku stále opakujeme, aby si ji vytáhl nad nos. Pokud se vám zamlžují brýle, máte roušku nasazenou špatně. A pokud vedle sebe máte manžela, který má roušku nasazenou správně, tak jste měla zůstat doma, protože na nákupy se stále má chodit v co nejméně osobách!

Roušky po 102. - Kvalitní zamyšlení

Hodný pán nám jich do lékárny přinesl celý balík. V duchu darovanému koni jsme hezky poděkovali, a prohlédli si je až večer. Roušky mají kapsu na filtr a absolutně nevhodný střih - je to jen kus rovného plátna. Patrně je dostane uklízečka na mytí podlahy.
Čímž chci na rovinu říci, že pokud neumíte šít, nešijte roušky pro zdravotníky. Kampaň Šije celé Česko zcela jistě měla pozitivní dopad na průběh Covid-19 u nás, ale mám za to, že teď by bylo načase, aby se nějak zamýšlelo i nad kvalitou.

Roušky po 103. - Cenové zamyšlení

Konečně dorazily! Jsou tu! Roušky i ve vaší lékárně! Jenže...
Ústenka s filtrem FFP2, pratelná, cena 100 Kč/ks. Mimochodem, je to přesně ten typ ústenky, který jsme vyfasovaly od firmy a nebyly mi.

Ústenka chirurgická s gumičkami - jednorázová, prodej 200Kč/5ks - mimochodem nesterilní. Protože chodí v balení po 50 kusech, což je téměř neprodejné, tak je během naší pauzy vydrbaní a s ústenkami balíčkujeme do igelitek po 5 kusech.
Pro vlastní ujištění jsem se díval v historii prodejů a balení dvou sterilních chirurgických ústenek v prosinci 2019 mělo prodejní cenu 15 Kč. Dnes by se takový balíček prodával za 79 Kč.
Rozhodně však nemějte za to, že zdražují lékárny. Už naše dnešní nákupní cena je mnohem výš, než byla kdysi. I když zohledním hodně vysokou světovou poptávku, nemohu se zbavit dojmu, že si spousta lidí mastí kapsu. A vzhledem k tomu, že brzy se konečně rozjede kampaň - nemáš-li roušku, vezmi si u vchodu, budou v tom velké peníze.
Pročež zamyšlení nad výrobci a stanovenou cenou.

Jak tyhle řádky píšu mezi pacienty, přestanu když přijde jedna pacientka ke mně, zatímco kolegyně má také klienta. Do lékárny, přes nápis Vstupujte jednotlivě, vejde muž, sundá si roušku, aby ho kamarád poznal, načež se hlasitě baví, že neslyším přes sklo svoji pacientku. Když jsem je okřikl, že by si to mohli říct venku, zíral při odchodu přes sklo, jako kdybych si dovolil příliš. Kolik přestupků jste napočítali vy?
I z toho soudím, že lidé výzvu premiéra odříci si Velikonoce neuposlechnou.

Karty

Snažit se v zapadákově, do kterého jezdím, přimět lidi, aby platili kartou, je opravdu těžké. Byť sem tam jiskérka pochopení vzplane, často je zcela zmateně udusána v tom, že to samozřejmě děláme naschvál.
Nicméně chtěl bych tu napsat rozhovor mé kolegyně.

"Mohl byste platit kartou?"
"Nemohl, tu má totiž můj otec, aby mohl platit bezkontaktně on."

Potřásl bych mu rukou, ale je to v tuto chvíli naprosto nevhodné, tak jen uznale kývám hlavou.

Koronavirové deníky 8. - Pozitivita

Pozitivní náboj na závěr včerejška se ukázal být přínosný, a patrně i proto jsme ráno začali se snoubenkou pozitivně. Opětně jsem jí totiž ráno nakrájel ovoce ke snídani, když ona zůstává doma a já mažu do práce. Tento výměnný obchod mi už několikrát zajistil na oplátku večeři, což je děsně prima.

V práci to zatím jde taktéž dobře. Prvních pár pacientů by podle mě ohodnotilo návštěvu naší lékárny kladně. Mimochodem - paní ročník '53, e-recept v telefonu ve formátu QR kódu, kartičku v telefonu. Všechno zvládla načíst na čtečku sama, zaplatila kartou.

Nařízení vlády, která se smýkají od jednoho mantinelu k druhému, působí na lidi různě. Během dne přišel pán, která hygienická opatření na lékárně zpochybňoval výkřiky: "Stejně to všichni dostaneme. Teď jsem byl uvnitř, vy tam jdete po mně, stejně se toho nadýcháte." Naštěstí těchto věrozvěstů je pomálu, nicméně pokud by měl mizernou roušku, je to vlastně do puntíku pravda.

Vláda ohlásila, že nařízení se budou rozvolňovat, což opětně přináší smíšené reakce. Racionální diskuze staví na misky vah zdraví a ekonomiku. Pokud by vás zajímal můj názor, stavím se pro rozvolňování i přes to, že jsem jeden z nejvíce ohrožených - naše ochranné pomůcky a nastavení směn nám podle mě neposkytují 100% ochranu. Nicméně - ono je to stejně jedno. Spoustě lidem nedošlo, jak se chovat, že se lidi navzájem ohrožují. Že je potřeba poslouchat a chvíli si odpustit některé věci. Začíná hezké počasí a lidi vytahují grily. Málokdo je tak schopný protlačit klobásu skrz roušku jako vládní krizový tým. Zkrátka - mohli bychom ekonomice dupat na krk ještě týden, ale bude to stále s nižší a nižší efektivitou.

Pročež moje doporučení: pokud můžete chraňte sami sebe i ve chvíli, kdy vládní nařízení začnou opadávat, jezte hodně ovoce a snažte se být pozitivní všude mimo testovací místnosti.

Pozitivní náboj:

Přichází mladý muž s přáním: "Chci ten nejpřesnější těhotenský test, který máte."
"Dej mu ten digitální," radím nové kolegyni, "lepší nemáme."
Zákazník se chvíli ošívá, přeci jen takový špás vyjde už přes dvě stovky, nakonec ale vyndá na stůl cash a odchází s testem.
Kupodivu se vrací asi za 5 minut. Přítelkyně pravděpodobně musela sedět na záchodech u vchodu, jinak to nemohl ani stihnout.
"Dejte mi ten levnější, tamten je rozbitej."
Kolegyně valí oči, ale ze situace vybruslí tím nejjednodušším - vyndá test a znovu vymění peníze za test gravidity.
"Jak může být takovej test rozbitej?" ptá se, když zákazník odejde.
"No, neukáže ti správný výsledek," povídám jí.
"Ale ty nevíš, který výsledek je správný."
"Tak jinak: prostě ti to ukáže výsledek, který nechceš vidět."

Koronavirové deníky 7. - Sedmý den je dnem odpočinku

Tvzení v nadpisu tohoto dílu neplatí pro mnoho náboženství. Neplatí ani pro mě, protože jsem už třetí den v práci, a neplatí ani pro tu strašnou spoustu lidí, kteří v Kauflandu opětně obsadili všechny pokladny úderem desáté - tedy okamžitě potom, co skončila doba hájení nakupujících seniorů.

Ze světa:

První místo v počtu případů Covid-19 obsadilo USA, které pomalu začíná atakovat první příčky i v počtu zemřelých - oficiálně zatím vede Itálie. Čemuž se věří velmi těžko, protože oficiální stanovisko Číny zní 3300 mrtvých.

Ode mě:

Ochranné brýle, ze kterých jsem měl takovou radost (díl 6.), jsem musel shodit asi po 9 hodinách nošení kvůli ukrutné bolesti hlavy. Přemýšlím, že si do nich vyrobím jiné, čiré sklo místo toho lehce kouřového, které tam je. Včerejšek jsem tak probojoval bez brýlí a výsledkem bylo, že hlava mě začala bolet až po 10 hodinách. Tedy vyvstává otázka, zda brýle mají, nebo nemají vliv. Nicméně za hlavní příčinu považuji nedostatek kyslíku a dehydrataci. Takže zkusíme lépe využívat pauzy a častěji větrat.

Vzhledem k tomu, že mi bylo maličko špatně, koketoval jsem i s myšlenkou potenciálního nakažení, neboť jsem dokonce i jedenkrát do roušky zakašlal. Nicméně jízda v autě s občasným vyvětráním a večerní napojení mě vrátilo do normálu. Taky jsem si vzal vzácný Paralen, abych nekecal. Ranní měření teploty ukázalo krásných 36,8°C, takže jsem relativně bez obav.
Nicméně velmi jsem se bavil představou, že se na lékárně v Kauflandu objeví cedule:

ZAVŘENO KVŮLI DEZINFEKCI A NAKAŽENÍ PERSONÁLU

a jak všichni ti lidé, co si chodí nakupovat blbosti a mají ta opatření za kupu nesmyslů, budou stát před lékárnou a mrkat, s hlavama plnýma myšlenek... Je to cynická představa, ale mám pocit, že bez nějakých konkrétních případů ve své okolí si lidé neuvědomí, že ta ochrana není planá.

Mám velké obavy z Velikonočního pondělí. Samotného mě to za rodiči láká, ale bez nějakého potvrzení, že jsem v pořádku se rozhodně nikam nevypravuji.

Rypáčky

Mimochodem doma šité roušky se začínají vytahávat a gumičky povolovat. Upozornit člověka, že ohrožuje svoje okolí, není úplně jednoduché. Nařízení státu přeci dodržuje. Jiní filutové našli doma vlněné šály. Zkrátka edukace, edukace. Snažíme se co nejvíc zůstávat za sklem.

Pozitivní náboj

Má za to, že tyhle články jsou spíš negativní, tak proto zkusím přidat nějakou pozitivní příhodu.

Telefon:
"Dobrý den, vy jste v lékárně v Kauflandu?"
"Jsem, jak jste to poznal?!"

Pokud se z jakéhokoliv důvodu dostáváte k prostředku těchto deníků, více o mně a proč to celé píšu najdete v prvním článku této série.

Koronavirové deníky 6. - Úplně obyčejný den

Tenhle díl nebude plný informací tolik jako ty předchozí. Po 4 dnech doma jsem zpátky v práci, takže je tu pár změn.

Do ochranné výbavy mi přibyly brýle. Jsou teda primárně určené na běžky, takže jsou maličko ztmavené, ale jsou na gumu, takže dobře drží.
Díky tomu má konečně cenu začít používat respirátory, přičemž jsme dostali nové z komory (tentokrát asi 10 ks). Obrana +5!

Vitamin C pro děti
 jeho výhodou je to, že je

Došlo céčko. Máme tady poslední 4 tuby šumivé 500mg, a pak se objednaly nějaké dětské tablety s úplně mizerným obsahem.
Nové zásoby Paralenu nejsou na obzoru.

Lékárna ovšem dostala nové cenovky. Firma se rozhodla část sortimentu zdražit. Ono to dává smysl, už jen kvůli euru, i situaci, že přijdou hubenější časy, ale nám to přidělává další stres v práci.
Máme roušky! Přišlo nám jich 140.

Ve firmě je první člověk z lékárny pozitivní na Covid-19.

Protože nařízení to nevyžaduje

 Do lékárny vchází maminka s nosítkem. Dítko tak krásně vidí ven, samozřejmě o jakékoliv roušce nemůže být ani řeči. Je mi z toho dost smutno, jelikož mi to přijde jako procházet se s dítětem po střelnici. Ano, je velmi pravděpodobná událost, že vás něco trefí, ale proč tomu chodit naproti. Na skutečnost se pokusím paní upozornit.
"Koukám, jak vám tam to miminko krásně kouká."
"No, ale do 2 let není povinnost mít roušku," odpovídá mi paní v takovém tom lehce útočném duchu. Radši se zeptám, co by si přála, jelikož necítím, že by byla vhodná doba na edukaci.
Jenže edukace je přesně to, co lidem chybí. Ono jí zcela jistě není málo, jen to lidi všeobecně nezajímá. Mají pocit, že všechna ta nařízení je mají jen šikanovat. Že moje snaha o bezdotykovou expedici je můj výmysl, lenost. Dnes v lékárně zaznělo:

"Vy se mě štítíte?"   "Vy to s těmi optřeními moc přeháníte."

Neštítím, záleží mi na vás. A ani opatření mi nepřijdou nijak přehnaná, vzhledem k tomu, že vůbec netuším, jak účinné jsou všechny ty domácky vyráběné roušky. Nařízení o povinném nošení roušek nám platí už 14 dní a spousta lidí se stále nenaučila roušku nosit. Nemluvě o špatných střizích, které dobře prostě nenasadíte.

Ne, že bych se lidem úplně divil. Česká republika i přes handicapovaný nejvyšší management si podle mě vede více než dobře. Hodně dobře je to vidět i z této skvělé, hrůzostrašné TABULKY. Navíc první mrtví si s sebou mimo coronaviru nesli zatížení jinými chorobami, což ukolébalo spoustu lidí ve smyslu: já jsem zdravý, mně se nemůže stát. Určitě. Nepamatuju si, kdy naposledy vyhrálo v loterii 3869 lidí během jednoho měsíce, a z toho 46 mělo tak velké výhry, že už do konce života nemuseli pracovat.

Kolegiální dělení

Aneb kolegy a kolegyně bychom mohli dělit na ty rozumné a ty druhé. Prubířským kamenem se stává dělení se o ochranné pracovní pomůcky (OPP) se záskoky a spolupracovníky.
OPP totiž teď fasujeme především z ČLnK, kterážto ovšem eviduje jen lékárníky a ne ostatní personál lékárny. U nás to funguje tak, že nabereme počet na lékárníka, a rozdělíme mezi všechn, tzn. lékárníky, farmaceutické asistentky a část i uklízečce.
Někteří kolegové si to zřejmě vysvětlují tak, že komoru si platí oni, tudíž komora chrání je. Nevím, zda si uvědomují, že ve chvíli, kdy jim lékárnu vycídí nakažená sanitářka, tak oni si ten respirátor někde vyměnit musí a je jim to skrblení k ničemu.  Dokážu pojmout fakt, že tyhle základní principy obyčejný člověk pobrat nemusí, ale že je nepobere absolvent vysoké školy se zdravotním zaměřením, to teda nechápu.

Nic, dnes jdeme domů. Zbylo nám 46 roušek!