Koronavirové deníky 5. - Život pod rouškou

Pár mých postřehů o tom, co to je mít 12 hodin na sobě ochranu obličeje a vykonávat s ní zaměstnání. Moje poklona i všem ostatním zaměstnáním v první linii - radši nevyjmenovávat, protože na někoho zapomenete. V každém případě moje shrnutí - je to fakticky pruda.

Čas - kdy už bude pauza?

Jak jsem psal už v dřívějších článcích, momentálně sloužíme opět na 12 hodinové směny. Tuším v tom nějakou smlouvu s obchodním domem, ve kterém se moje aktuální lékárna nachází. Lidi, kteří tvoří fronty před pokladnami potravin (každý den zdánlivě beze změny) bych nejradši proklel. Kdybych mohl, sedím doma u počítače a dýchám si vzduch z okna, rozhodně s sebou neberu děti a další členy domácnosti.

Máme povolené 4 pauzy, 3x 20 minut, přes oběd máme delší - 45 minut. Každou pauzu měníme roušky, nebo respirátory. V lékárně naštěstí musí být sterilizátor, takže použitá rouška putuje tam, sterilizujeme je každou sudou pauzu - já jsem si zvolil 60°C na 60 minut, což by mělo stačit. Nicméně je velký otazník u respirátorů, které rozhodně pro sterilizaci nebyly stavěné. Časem se zalepí prachem a přestanou fungovat - tenhle čas se dá prodloužit nošením roušky přes respirátor, nicméně protože do lékárny chodí především staří lidé, zvuková bariéra respirátor-plexisklo už tak znesnadňuje komunikaci, a obávám se, že v kombinaci R-R-P už bych musel stejně natolik křičet, že si vlastně respirátor vyřadím o to dříve.

Respirátor nebo roušku

Tenhle problém vlastně řeším od 13. března, kdy jsem obdržel z firmy ochranné pomůcky - 2 respirátory třídy FFP3, jeden FFP2 a 5 jednorázových roušek.

čínské KN95

Díky ČLnK jsme obdrželi už i slavné respirátory z Číny, vítané nejvyššími českými hodnostáři! Protože však byl počet omezený, dostalo se nakonec na lékárnu 7 respirátorů na lékárníka - farmaceutické asistentky naše komora neeviduje (ostatně mají teď čerstvě vlastní komoru). Na tuto lékárnu jsme psaní dva, obdrželi jsme tudíž 14 respirátorů, které jsme spravedlivě podělili (mám tak 3 respirátory typu KN95). Dnes jsem měl na sobě první a popravdě mě mile překvapil, byť zprávy z jiných lékáren jsou hodně rozdílné. O tom asi napíšu víc někde později, ale ty moje hezky těsní, gumičky jsou široké, takže nedřou do uší. Skutečnou účinností si nejsem jistý, ale mám z nich určitě lepší pocit než z roušky - nicméně vzhledem k tomu, že jsem stále nesehnal brýle mě vlastně nechrání 100%, protože musím opouštět svůj prostor za plexisklem a často pacientům dohledávat věci v oficíně.

Firma nám pak dále zaslala balení 10 ústenek s filtrem. Ty jsou bohužel hodně velké, chybí jim drátek přes nos utěsňující roušku, takže si vzduch foukáte do očí. Nechal jsem je na lékárně s tím, že je můžeme s kolegy rozdat těm, kteří přijdou s opravdu nějakou hodně tragickou rouškou, nebo se jim jejich rouška začne rozpadat.

ústenky s filtrem

Asi nejoblíbenější roušky jsou ty, které mi ušila maminka (♥ díky mami!) - jsou bavlněné, na šňůrky a k nosu mají všitý aranžírovací drát, takže se dají upravit okolo něj upravit. Podělil jsem se o ně s mojí polovičkou a její rodinnou. Mé snoubence nakonec více vyhovují ty jednorázové na gumičku, takže jich mám 5, ale většinou zvládnu jednu použít i dvakrát denně. Ze sterilizátoru jsou krásně teplé a bez pachů, takže je to vlastně docela příjemné. Dnešní den jsem tak vyřešil 3x bavlnou a 1x respirátorem.
Problémem zcela jistě začne být jejich praní, kdy se začnou trochu třepit a řídnout, nicméně mamka už teď slíbila, že může našít další, takže z tohohle hlediska budu pravděpodobně v bavlnce.

maminčiny bavlněné roušky

Mimochodem na procházky ven - DO LESA, MIMO LIDI! - a na kolo (tamtéž) nosím sportovní nákrčník a sportovní roušku, kterou jsem dostal výměnou od rodiny v DC. Pokud jste v lese, daleko od lidí, tak je opravdu zbytečné si nechávat roušku zvlhnout. Naopak byste si ji měli nechat větrat, aby fungovala až pojedete výtahem zpátky do bytu. Stejně tak to platí pro jízdu autem.

Nemůžu se nadechnout

Mozku chybí kyslík. Není to snad, že by vás rouška dusila, jen prostě nedostáváte tolik kyslíku, na který jste byli zvyklí. Důkazy na to samozřejmě nemám, ale z pozorování sebe sama i okolí si dovolím uvést pár příkladů:

• Lidé, co naráží do plexiskla mezi mnou a jimi - jistě, je to věc zvyku, a zatím se nám daří tuto ochranu udržovat v čistém stavu. Nicméně i zručnost jak si s touto překážkou poradit je u spousty lidí jaksi snížená. Protiargumentem by mohlo být i moje vlastní přesvědčení, že IQ průměrného pacienta stojícího přede mnou není nijak ohromující - omlouvám se, zda se vás to dotýká, ale potvrdí mi každý, kdo dělá s lidmi.
• Častější chybovost - moje, kolegyň i lidí. Jistě, mohlo by to být i stresem a novotou situace, ale povedly se mi přesmyky, které se mi zas tak často neděly. Teď nedávno vydaný Letrox 75 místo 125, naštěstí jsem na to přišel při retaxu, a všechno je ve stadiu nápravy. Taky mám problém s vyjadřováním a během směny mi vypadávají slova.
• Mnohem rychleji se rozčílím - popravdě nepatřím v práci k těm nejklidnějším. Některé zlozvyky pacientů mě točí doběla hodně rychle. Roky se snažím donutit k trpělivosti, ono totiž kolikrát je nejlepší držet hubu místo nějakého křičení v oficíně. Maličkosti, které mě vytočili v posledních dnech, však překvapují i mě samotného. Většinou se i rychle uklidním, ale ono to většinou bývá už pozdě. I tohle by se dalo svést na stres celé situace.
• V autě usínám a doma se mi nechce spát - v autě mám co dělat, abych se udržel při vědomí, a jakmile přijdu domů, nechce se mi si jít lehnout, krásně mi to přemýšlí a šel bych něco dělat. Protiargumentem tomuto důkazu by mohl být vliv mé přenádherné polovičky. Možná bychom si mohli udělat pokus s rouškou, jestli se to neprojeví. Nicméně jsme oba lékárníci, asi nemá cenu hrát si doma ještě i na doktory.

Tyhle důkazy vezměte, prosím, k vlastnímu uvážení k tomu, ne zda nosit, či nenosit roušku, ale že byste měli být rádi, že můžete být doma a nedusit se v ní někde venku v honbě po zbytečnostech!

Rukavice

Nesnáším rukavice. Zpočátku jsem měl úmysl je nenosit a raději si častěji mýt a dezinfikovat ruce. Exém se objevil asi třetí den, takže bez rukavic to fakt nejde. Vinylové se mi hned protrhly - a asi nic nenaštve víc než to, že jste se v tom potili a ve výsledku celá ochrana k ničemu, protože si už nevzpomenete, kdy se vám rukavice protrhla. Tudíž mokré ruce z rukavic ještě důkladněji poničíte dezinfekcí. Naštěstí se kolegyni podařilo sehnat modré nitrilové rukavice, které jsou příjemné a drží. Co mě jen děsí je to, kolik jich člověk za den spotřebuje. Nicméně jestli další dodávka nepřijde, budeme muset životnost rukavic prodloužit - asi důkladným dezinfikováním před sundáním...

Dehydratace

Asi nejnepříjemnější věc na celé rouškové patálii je to, že jsem byl některé dny na hranici aquaholismu. S dodržováním pitného režimu nemám problém, klidně ty 2 litry denně vypiju, nejradši malými doušky během toho, co je chvíli v oficíně prázdno. Jenže to se s rouškou a rukavicemi dělá dost těžko.
Asi nejvíc s tím pláče kolegyně, která byla zvyklá mít sklenici přímo u počítače a upíjet během dne. To mi osobně nepřišlo úplně hygienické už za dob před coronou, ale jako cvičení imunitního systému to určitě prospěšné bylo.

Jídlo v běhu

Když už o pití, tak i tu o jídle. Popravdě s mytím rukou před jídlem to nebylo valné v dřívějších dobách ani u mě. Ono když jste na 12 hodinové směně s jedinou pauzou 30 minut bez jakéhokoliv střídání, tak se někdy najíst musíte. A když máte chuť na sušenky, tak si nejdete pokaždé umýt ruce, protože mezitím vám do lékárny vběhne další pacient a vy akorát rozezleně vrčíte.
Nicméně že některým kolegům přišla dřív jako vhodná svačina i chipsy přímo pod tárou, to už mě i tehdy udivovalo. To je podle mě trénink na imunitní olympiádu.
Jídelníček jsem upravil na pokud možno rychlé věci. Obzvlášť super mi přijde ovocný salát, který můžu sníst vidličkou. Mimo dalších 5 důvodů. Želvy prostě milují salát! Jelikož totiž máte pauzu 20 minut a musíte stihnout: vydezinfikovat táru (hlavně platební terminál), dojít si na záchod, napít se, vyměnit roušku a něco pojíst, nasadit roušku, nasadit rukavice a znovu otevřít, toho času úplně moc nezbývá. Před lékárnou už v tu chvíli samozřejmě čekají netrpěliví lidé, protože pokud jste si vy nevšimli, blíží se apokalypsa! Dobrý den, opravdu nemáte paralen?
Další pro mě komfortní věc - hrozně rád bych si stihl umýt i zuby. Nejenom že to doporučuje 10 zubařů z 10, ale cítíte se v roušce o poznání déle lépe. Čas na to mám ale jen po obědě.

Akné

Je to trapné, a nevím jestli je to jen můj problém. Taky nevím, jestli je to rouškou nebo stresem. Nicméně můj obličej se zase vydal mládnout, zarůstají mi vousy, podebírají se mi na obličeji komedony. Hodně to rouška zase řeší zpátky, protože je zakrývá, ale šťastný z toho rozhodně nejsem.
Kéž by se to potvrdilo, heslo Buď krásná, zůstaň doma! má podle mě potenciál.

Další část rouškového života najdete později tady.
Pokud jste tento díl četli jako první, a zajímá vás to celé od začátku, pokračujte tímto odkazem.

Koronavirové deníky 4. - Lidi, snažte se!

Následující výčet není tak úplně deníkem, spíš seznamem postřehů nejčastějších chyb. Určitě je určen neodborné veřejnosti, ale myslím, že některé věci by mohli upozornit i odborníky na svoje vlastní chyby.

Sundavání roušky při mluvení

Ano v roušce je špatně rozumět. Je potřeba zřetelně vyslovovat, mít větší trpělivost. Pokud mluvíte opravdu špatně, je psaný seznam výhodou - obzvláště pokud si svůj respirátor chráníte ještě jednou rouškou proti prachu, což je mimochodem naprosto správné! Ale rozhodně nesundávat při mluvení.
Dobrý návod jak se starat o roušky najdete třeba tu.

Rouška pod nosem

Takhle to nefunguje... Musíte si to představit jako sítko, přes které musí jít veškerý vzduch, který vydechujete. Pokud vám z toho čumí frňák, je to špatně.

Dej si odstup, frajere!

Když už obsluha vyrazí na prodejnu s vámi, dejte mu osobní prostor a nechte si své kapénky pro sebe.

Hotovost

U nás ve firmě jsme vylepili cedulky nabádající klienty k platbě kartou. Zrovna na naší lékárně byla většina lidí zvyklá platit hotově a je to fakt souboj. Viz. následující citát jedné paní:

Vy musíte být za každou cenu moderní! Peníze vám nevoní?

Stejně jako jsou peníze prostředkem směny, fungují výborně jako prostředek výměny různých bakterií. Pokud zaplatíte kartou, chráníte sami sebe.

Telefon

Podle mě věc, která dostane spoustu lidí. Mám rukavice, zvoní mi telefon / potřebuju se v něm na něco podívat, mám rukavice jsem venku. Telefon dám do kapsy, přijdu domů, sundám rukavice, umju ruce a vezmu si telefon do ruky.
Doma jsme si na to vyčlenili zvlášť desinfekci a snažíme se ho aspoň otřít nastříkaným kusem papírové utěrky. Nezapomínejte si něco vymyslet i vy.

Děti

... mají si kde hrát? Nemohli jste je tam nechat s někým? Z mého osobního pohledu je tradice hromadného rodinného sobotního nákupu otravná už během normálního stavu.
Jak jsem výše psal, všechny ty zlozvyky s rouškou mají děti tendenci dělat ještě častěji. Vrcholem jsou maminky, které ratolestem chtějí koupit lízátko. Ano, běhání s mokrým klackem v pandemii je určitě jeden ze způsobů, jak osvěžit mikrobiotu vašeho dítěte.

Zbytečnosti

Už někdy v začátku karantény se rozjela po lékárnických facebookových profilech kampaň Zachovej klid, zůstaň doma. Nápory v lékárnách byly neuvěřitelné a abych řekl pravdu, ustávají možná až dnes. Pátky jsou úplně stejně silné, jako kdykoliv byly. A tuhle sobotu se zdá je hitem betakaroten...

Jako zbytečnost považuju i nakupování věcí do zásoby, když je zrovna nepotřebuju. Přesně tím způsobem zmizel z lékárny třeba Paralen, jak píšu v druhém díle.

Nespokojenost

On je to ve výsledku evergreen v každé době. Věc se má tak, že lékárenské velkoobchody jsou natolik bez zaměstnanců a natolik vytížené, že některé části uzavřely a obchodují pouze léky na recepty a sortiment vztažený k chřipkové sezoně.

FAQ

27.3. se u nás doprodal veškerý Celaskon, resp. veškerý tabletový vitamin C. Máme ještě šumivé tablety o obsahu 1000 mg (DDD pro dospělého).
Přesto lidé přijdou, nutně potřebují vitamin C, a po odpovědi, že máme jen šumivé tablety jim nejsou dost dobré a odchází.
Takže lidičky, jestli vám to nedochází - bude hůř...

Čas volna a začátek jara

Trocha statistiky: doposud zemřelo na Covid-19 18372 lidí jen v EU a UK.
Češi jsou ukolébaní nošením roušek a tím, že se s tím jako stát zatím pereme více než dobře. Jenže my to nezastavujeme, my to jen zpomalujeme.
Vážně není čas vytahovat slunečníky a grily a klábosit se sousedy a kamarády na sluníčku. Svádí to, ale opravdu, opravdu to je to nejhorší, co se teď dá dělat.

Pokud se z jakéhokoliv důvodu dostáváte k prostředku těchto deníků, více o mně a proč to celé píšu najdete v prvním článku této série.
Zde najdete následující díl.

Koronavirové deníky 3. - Osobní rozměr

Pokud se z jakéhokoliv důvodu dostáváte k prostředku těchto deníků, více o mně a proč to celé píšu najdete v prvním článku této série.

Ve zkratce: jsem lékárník a tohle jsou moje postřehy a názory na dnešní dění. Částečně je píšu i sám pro sebe, částečně pro moje blízké, se kterými teď nejsem tolik v kontaktu.

Každá velká katastrofa se skládá ještě z malých střípků strastí, když se poštěstí tak i radostí. Ty jsou samozřejmě tak drobné, že velkým médiím většina z nich ujde, pokud nějaký novinář vysloveně cíleně nepídí s lupou po něčem, čím by ohřál, či zhrozil svoje čtenáře.

Jak jsem psal, má snoubenka i já pracujeme jako lékárníci. To znamená oba zdravotníci v první linii, v začátku pandemie bez řádných ochranných prostředků - i k dnešnímu dni máme jen roušku, ona ještě ochranné brýle, plexisklo mezi námi a pacienty, mezi které musíme relativně často vycházet, když něco nenajdou v otevřené oficíně. Oba pracujeme v rukavicích - asi do té doby, než dojdou.
Oběma nám zkrátili obvyklé 12 hodinové směny na 10 hodin - což je skvělé z hlediska pracovního, horší v tom, že vám najednou chybí hodiny. Obě firmy k tomu mají různý postoj, moje měla lepší, nicméně se rozhodla desítky prodloužit zase na dvanáctky s častějšími pauzami. Trochu v tom čuju nějaký další smluvní důvod, jelikož jinak mě chování mé firmy velmi mile překvapuje od začátku.

Coronavirová ruleta

Nicméně šance, že se nakazí "obyčejný" občan zhruba závisí od toho, jak často vyleze z domu, jestli omezí dobu mezi lidmi na naprosté minimum, použije co nejlepší ochranné prostředky, a především pak za nejdůležitější považuji kázeň: zlozvyky jako slinění prstů, mnutí očí, ale bohužel i upravování nepadnoucí roušky. Zcela nezávislé faktory jsou pak vlastní imunita (to céčko, co jste začali brát před třemi dny se horko těžko snaží) a pak hlavně lidé okolo vás a jejich péče o veřejné blaho.

Mimochodem máte rukavice a používáte telefon? A pak si je sundáte abyste mohli zaplatit bezdotykově pomocí otisku prstu? Asi tušíte, že to takhle nemůže fungovat...

Tušíte o kolik větší šanci mám nakazit se já během 12 hodinové směny? Počítat to asi není možné, ale i tohle nespočitatelné číslo můžete vynásobit dvěma, když se pak večer oba potkáme.

Svatba na spadnutí

Od února jsme s mojí nejmilejší šťastně zasnoubení. Svatbu jsme chtěli mít hned v dubnu, pak jsme ji z různých důvodů museli odsunout na květen. V rychlosti jsme odškrtávali jednu položku po druhé, resp. sháněli dodavatele na veškeré propriety: květiny, dort, fotograf, prstýnky... Březen nás zasekl těsně před tiskem oznámení.

Můžeme se pochlubit aspoň vzhledem. Jména (pro potřeby blogu anonymizovaná) samozřejmě zůstanou. Datum se zdá být každým dnem více a více nereálné.

Jako zdravotníci více než rozumíme, že jednou zrušenou svatbou svět nekončí. Nicméně vzhledem k době, na kterou to vypadá, že opatření budou vnáší řadu otázek. Budeme mít svatbení fotografie v rouškách? Omezíme věk svatebčanů do 65 let? (Babi neboj, je to rétorická otázka!) Nebo to bude jen v úzkém rodinném kruhu do 20 osob? Dá se udělat svatba přes Skype?

Stres a radost

Přese všechno jsou tu i pozitivní chvíle. Největší radost, že na tohle všechno nejsme sami. Že já pomáhám aspoň svojí nové rodině v Děčíně, když jsem tu svoji nechal nedaleko proti proudu řeky. Doufám, že to vlastně všichni doma chápou, že to, že se s nimi teď vůbec nevídám, je podle mě to nejlepší, co teď můžu udělat.
Na balkoně jsme si zasadili bylinky.
Máme čas koukat na filmy, když už jsme doma.
Bydlíme hned u lesa.
Že jsem mohl celou tuhle kapitolku napsat v množném čísle.

Pokračování dále.

Zajímá mě jenom svatba! 

Koronavirové deníky 2. - Don't panic

Pokud se z jakéhokoliv důvodu dostáváte k prostředku těchto deníků, více o mně a proč to celé píšu najdete v prvním článku této série.

Ve zkratce: jsem lékárník a tohle jsou moje postřehy a názory na dnešní dění. Částečně je píšu i sám pro sebe, částečně pro moje blízké, se kterými teď nejsem tolik v kontaktu.

Není důvod nakupovat!

Pro mě začala "corona" 13.3.2020, narozdíl od jiných lidí ještě dříve, než byla tisková konference po jednání vlády, které zakázalo cestování za hranice.

Začala nákupní horečka, která se paradoxně stupňovala s nařízeními vlády o tom, jak je potřeba se nesdružovat. Obvyklý pátek dorazí do jedné z mých pravidelnějších lékáren 350 lidí. Tento pátek třináctého to bylo 456 - a tím myslím lidi, kteří doopravdy něco nakoupili, počet lidí, kteří se přišli zeptat na vyprodané roušky, dezinfekce a Paralen, a nic nedostali, systém nezaznamená.

V sobotu se ovšem lidé předvedli a dorazilo 505 platících zákazníků. A neodpočinuli jsme si ani v neděli, kdy jsme provedli 485 transakcí.

Lékárna je v Kauflandu, takže lidé vjížděli s naplněnými nákupními košíky až do lékárny a postupně vykoupili všechny vitamíny. Nicméně ne všichni se zdáli být rozhozeni všeobecnou panikou - paní, která stála 20 minut v lékárně a přemýšlela o vhodném přípravku na hubnutí, jsem ve chvíli, kdy se lékárna vyprázdnila, nadhodil myšlenku, jestli je chřipková pandemie vhodné období na hubnutí.

Mimochodem ve chvíli, kdy jsem si prostě musel odskočit na záchod jsem se vrátil a u táry na mě čekal velmi rozzlobený člověk, který na mě čekal už 5 minut! Nestává se mi to často, takže jsem mu zkusil poněkud zdůraznit, že jsme na třetí dvanáctihodinové směně ve dvou lidech a v podmínkách, které opravdu nejsou standardní. Pochopení jsem našel až u pána v řadě za ním.

Mimochodem snad i vám je zřejmé, kolik lidí v tu dobu nakupovalo. Nenapadá mě moc věcí, které se daly udělat hůř, snad vyjma cíleného olizování držadel eskalátorů.

Ochranné pomůcky -  Roušky! Roušky! Roušky!

Jako rouška je rozhodně slovo roku. Rozhodně s nimi ještě nekončíme. Naše firma rozeslala už druhý týden v březnu "prevenční balíček", ve kterém bylo mimo jiné 5 roušek, jeden respirátor FFP2 a dva třídy FFP3. Pro ty z vás, co ještě nejsou obeznámeni: FFP3 zajistí ochranu proti viru zhruba na 4-6 hodin, FFP2 už vás neochrání, takže jde vlastně o lepší roušku. Jednorázovou roušku ovšem můžete používat jen omezený čas - optimálně asi hodinu. Tudíž vybavení, které jsme dostali od firmy na začátku velké paniky by nám stačilo asi na dva dny. Načež jsem vyhodnotil, že je potřeba zatím uschovat prostředky na dobu, kdy se opravdu začne vyplácet je používat v pokročilejší fázi epidemie. Protože dokud je nemají pokladní v Kauflandu, tak moje rouška už moc lidi nezachrání. A respirátor, pokud nemáte brýle, je jen částečná ochrana. Takže ano, těch 1500 lidí v prvním náporu nákupní horečky jsem oddělal zcela bez ochrany, nepočítaje statistiku výskytu nemocného a svoji vlastní imunitu.

Od 13.3. máme v lékárně nařízeno pomůcky používat při expedici. Ochranná plexiskla naše firma začala instalovat na lékárny až od 18.3. Aspoň něco, nicméně člověk se slzou v oku vzpomíná na lékárny se skleněnou přepážkou, a odděleným prostorem pro lékárníky a pacienty. Dnes v drtivé většině vítězí openspace, ve kterém pacienty a lékárníky oddělíte jen těžko.

Paralen

Paracetamol (účinná látka Paralenu, Panadolu, Paramaxu a Parapyrexu) patří mezi analgetika a antipyretika. Snižuje horečku, ulevuje od bolesti. V českých krajích je jeho nejoblíbnější forma Paralen 500 tablety. Během nákupní horečky ho lidi nakupovali po 5 baleních. Nakupovali a nakupovali, až ho vykoupili. Popravdě ne všechen - my šoupli posledních pár balení pod pult. Paralen totiž má minimum interakcí a kontraindikací (kontraindikace je pouze citlivost na pomocné látky a poškození jater), takže ho mohou i lidi léčící se léky na ředění krve (warfarin) a těhotné. Tyhle dvě skupiny naopak spoustu věcí nesmí.
Klasicky by se vás při koupi např. Ibalginu měli v lékárně ptát: "Je to pro vás? Je ten člověk, pro kterého to je, těhotná, nebo užívá léky na ředění krve?" Tak teď jsme se ptali podobně.
"Dobrý den, chci paralen."
"Jste těhotná, nebo užíváte léky na ředění krve?"
"Ne, nejsem."
"Paralen máme vyprodaný, mohu vám nabídnout jiné léky na snížení horečky nebo bolesti..."

Smutné na tom je, že v roce 2023 čekám vracení neotevřených krabiček Paralenu do lékáren. Takovou expiraci totiž měli poslední vydávané šarže...

Uzavření prodejen

Vláda České republiky rozhodla s účinností od 14. března 2020 od 6.00 na 10 dní o uzavření všech obchodů, s výjimkou prodejen potravin, lékáren, drogerií, čerpacích stanic a některých dalších.

Načež přišla do lékárny paní a vynadala nám, že si nevážíme toho, že můžeme být v práci. Musím říci, že při třetí dvanáctce bez roušky a jakékoliv ochrany, v neustálém pohybu a s dermatitidou na hřbetu ruky jsem její názor úplně nesdílel.

Zavíráme, nejsou lidi! 

V půlce měsíce obvykle plánujeme směny na ten další. Obvykle jezdím tak na 3-4 lékárny během měsíce. Pokud by to zůstalo takto, při mém případném podezření na nákazu by do karantény taky mohla jít čtvrtina firmy. Angažmá se mi změnilo během prvního dne těchto rozpisů hned 3x. Načež jsme se domluvili, že budu dojíždět na jednu lékárnu hodinu daleko, kde trávím ostatně i tak nejvíc času během roku.
Po domluvě další telefon, jestli nemůžu jet hned další den na jednu polikliniku.
"Podívejte se, já bych klidně i jel. Ale za víkend jsem potkal asi 1500 lidí a fakt za sebe nemůžu ručit. Nerad bych, aby pak kvůli mě zavřela půlka lékáren, protože se všichni někde potkáme."
"Tak to buďte v klidu. Tahle lékárna bude otevřená už jen zítra, protože tam lehnul celej personál."
Jel jsem, a musím říct, že v onom městě byla vcelku seriózní situace ještě před povinným nošením roušek. - Nápisy ve vchodech do budov "ZÁKAZ VSTUPU BEZ OCHRANY OBLIČEJE", s definicí, že stačí jakékoliv zakrytí obličeje. I přesto se v lékárně objevilo asi 5 lidí, kteří se nijak nechránili. Dva teda byli tak naprostí ignoranti, že jsem si mohl jen povzdechnout a třem bych věřil, že byli negramotní.

Pointou ovšem je, že lékárna nakonec nezavřela. Vzhledem k tomu, že jde o průchozí vstup do polikliniky s bezbariérovým vchodem, takže dle smlouvy by na místě musel být minimálně člověk, který bude pouštět lidi skrz lékárnu. Byrokracie jak má být. Možná by stačilo na místě Covid-19 jednoduše zakázat.

Nejedná o frontu před lékárnou, ale před galanterií.
Lidé si kupují látky, aby si mohli ušít vlastní roušky.
17.3.2020

Roušky povinné! - 19.3.2020

Nařízení vlády jsou hodně razantní, samozřejmě jejich účinnost ukáže historie. Roušky rozhodně jsou to nejmenší z nich a pravděpodobně nejvíce účinné. Zcela jistě se nařízení odložilo jen kvůli tomu, aby si lidé mohli našít aspoň nějaké a vláda tak nebyla za úplné pitomce kvůli tomu, že je nezajistila ani těm potřebným povoláním -  a tím nemyslím jen zdravotníky, ale hlavně armádu prodavaček, které přišly do kontaktu s daleko více lidmi.

Návštěva u našich

Po perném týdnu v práci jsem si jeden den našel čas zajet k našim. Jak jinak než pro roušky, které mi ušila máma - mimochodem nosím je radši než ty jednorázové z práce, protože gumičky těch jednorázových jsou za 12 hodin vtlačené hluboko do kůže. Bavlněné mám zavázané výš, tak je to trochu snesitelnější.

Protože jsem předpokládal, že po směnách, které jsem prodělal, a počtu lidí, které jsem potkal, jsem rozhodně riziková návštěva, celou dobu jsem si na obličeji nechal jeden ze svých FFP3. Náštěva se i díky tomu omezila na slabou hodinku a půl - člověk si holt nedá ani čaj. Po cestě autem domů se dostavil efekt nedokysličení mozku, hladu a žízně a na jedné z rovinek po cestě domů jsem na moment i zavřel oči důsledkem mikrospánku. Naštěstí se nic nestalo a zbytek cesty jsem se už soustředil plně. Nicméně i to je věc, kterou si uvědomte, když jdete někam do lékárny nebo k lékaři.

Pokračování dále.

Koronavirové deníky 1. - Než to začalo

Tyhle články jsou tak mainstreamově dobové s tak populárním názvem, že se mi je skoro nechce psát. Nicméně částečně je píšu pro svoje nejbližší - takže ahoj babi, ahoj doma. Vzhledem k době se, vzhledem k opatřením i mé práci, příliš nevídáme, a tohle všechno není na vypisování do WhatAppu nebo Messengeru.

O mně

S trochou píle mě snadno dohledáte, ale informace pro lidi, kteří mě osobně neznají: pracuji jako lékárník. Jsem v jednom větším lékárenském řetězci, ale nejsem na žádné lékárně fixní - dělám záskoky. Ve chvíli, kdy někde chybí magistr na odsloužení směny, tak tam jedu já. Normálně to znamená hodně ježdění a většinou dvanáctihodinové směny.

Moje snoubenka, se kterou jsem se šťastně potkal asi před rokem, je taktéž lékárnice. Pracuje pro jiný lékárenský řetězec, ale taktéž dělá na dvanáctihodinové směny.

Čili oba zdravotníci v první linii.

O lékárnících

Teď napíšu o věcech, které byly poplatné i v době před vypuknutím nákazy, a teď se projevily naplno. Spousta lékárníků se cítí nedocenění jako zdravotníci, lékárny jsou vnímané jako lepší drogerie. S trochou alibismu můžu říci, že já přiševší do zdravotnictví vcelku nedávno, za vzniklou situaci nemůžu a odkázat se můžu na generace lékárníků přede mnou.

V poslední době s v lékárenství učinili opravdu obří kroky v digitalizaci. A to tak velké, že nádávají i samotní lékárníci, protože některé věci, jako např. FMD nebo digitalizace listinných receptů nám žádný užitek nepřináší.

Na druhou stranu chválabohu za eRecept, díky kterému se mohou aspoň částečně chránit doktoři při péči o chronicky nemocné. Velkým úrazem bezchybnému fungování této věci je především neschopnost některých lidí ovládat svůj vlastní telefon.

Já na druhou stranu žádné poplácání od ministra po zádech nevyžaduji. Zaměstnavatel mě platí, o čem je moje práce jsem plus mínus věděl, než jsem ji vzal. Práce mě baví a několikrát denně si přijdu užitečný.

Pokud někdo vejde do lékárny, pozdraví, má připravený recept a případně kartičku, nechá si vše vysvětlit a rozloučí se, jsem nanejvýš šťastný.

O aktuálních aspektech mého povolání se rozepíšu v pozdějších kapitolách.

Únor - Virus v televizi a asiati kupují roušky

Myslím, že tohle bude podobné u spousty lidí - za začátku se to tvářilo úplně nevině, člověk si nepřipouštěl, že se to dostane až sem. U budoucího tchánstva sledujeme televizi, kde je zrovna reportáž z Wu-chanu. Vcelku jasně si pamatuju, co jsem prohlásil: Bude to stejné jako s ptačí nebo prasečí chřipkou, které ve výsledku spíše prodávaly léčiva, než zabíjely lidi. Je potřeba říci, že ani jedna z těchto nemocí se bez obětí neobešly, nicméně panika byla výrazně vyšší než samotný dopad na Česko.

V lékárnách se vyprodávaly roušky. Většina Čechů zatím nakupovala tak po 2-3 kusech, ve chvíli, kdy se dozvěděli, že za ně chceme 39 Kč, tak si to i většina rozmyslela. Ale na nejedné lékárně roušky skladem vůbec nebyly.

Kupodivu když se jeden den roušky objevili a na jedné lékárně jsme vyvěsili ceduli "Roušky skladem", nikdo nedorazil. Až večer se objevila milá exotická paní východního vzhledu, která se zeptala, zda je máme, a vzala si všechny. Dezinfekce? Ano, máme. Kolik? Dobře. Popravdě jsme doskladňovali cestovní dezinfekce, které se nevydaly jako dárky v nějaké letní akci.

Chybějící sortiment nabízí i méně obvyklí prodejci

Začátek března - Roušky?

V březnu už roušky v lékárnách nebyly téměř nikde. Tam kde byly lidi začali přemýšlet, zda je má cenu kupovat, protože už se dostávalo do povědomí, že jako ochrana jsou k ničemu, ale je potřeba mít respirátor aspoň třídy FFP3. Začínají se dělat velké nákupy, obzvláště Paralen berou lidi i po 5 baleních.
Začíná nervozita, protože z čínských čísel začíná být jasné, že to tak úplně ptačí chřipka nebude. Zasažena je Itálie. Je doporučení tam pokud možno necestovat. Dělám zrovna víkend v Praze a přespávám u kamarádů, myšleno u snoubenky jednoho kamaráda. Ten odjel.
"Kam nakonec jel?" ptám se jeho nastávající polovičky.
"No... Někam, kam bys asi nejel. Do Itálie."
"To je kretén," vyjede ze mě. Na druhou stranu s kamarádem zcela jistě sdílíme myšlenku, že slova našeho premiéra nelze brát jako pravdu, takže se mu zpětně vůbec nedivím.

Kontrola (edit 30.3.2020)

Snoubenka mi připomněla policejní kontroly na hranicích. Protože žijeme v příhraničí, ve chvíli kdy se chceme vydat po dálnici někam dále na jih, optimální je pro to dálnice D8. Hned 9.3. jsme tak obdrželi do auta leták od policistů, že se blíží pandemie. Cestujícím v autobusech se snad měřila teplota, náklaďáky jely dál.

Popravdě jsem pak najížděl na dálnici a pár kilometrů dál, aby mě nezdržovali po cestě do práce. Naštěstí celá tahle šaškárna se přesunula blíž k hranici jen o pár dní později, než se hranice uzavřela úplně.

Pokračování dále.