Koronavirové deníky 18. - Plukovník odchází!

Jak ten čas kvapí! Kdo se 21. září stal ministrem zdravotnictví, už jím 29. října není.

Plukovníka ze sedla vyhodila nenasazená rouška a návštěva v zavřené restauraci. Vládě tedy nezbylo nic jiného, a aby aspoň trochu zachovala iluzi, že některá zvířata jsou si rovnější, Prymulu nahradila novým ministrem Blatným. Mimochodem ministr Prymula stihl ještě 28. října dostat vyznamenání za zvládnutou první vlnu. Surfování na vlně druhé už tedy zkouší třetí závodník.

K zavedeným zákazům přibylo ještě pár nových:

Zákaz volného pohybu od 21:00 - 4:59 - nejvíc diskutovaný je bod, že psa můžete v této době venčit jen 500 metrů od svého bydliště. Popravdě, kam by jinam taky člověk chodil, že jo, když je všechno zavřený.
Ve výsledku je to zase opatření, které vlastně nic nemění - sem tam se někde rozežene ilegální párty, ale ty by byly tak jako tak.

Zákaz maloobchodního prodeje a prodej a poskytování služeb v provozovnách v neděli, v pondělí až v sobotu v čase mezi 20.00 až 4.59 hodin.
Tady je potřeba přiznat, že už asi byly i hloupější nařízení, ale ne o moc. Společně s uzavřenými úřady na 2 pracovní dny z předchozí várky nařízení, je uzavření obchodů v neděli asi tím nejhorším krokem vůbec. Jediný výsledek tohohle snažení jsou fronty a kumulace lidí na menší počet provozoven v menším počtu dní. Nebo jestli mají potraviny nést taky malé břemeno, jako ostatní podnikatelé? Aby bylo proč odškodňovat další a další postižené?
Každý, kdo dělá ve obdobných provozech ví, že před každým státním svátkem, kdy jsou zavřené velké obchody, je tu nájezd lidí na potraviny. Nu, ta tu máme takový malý svátek každou neděli.
A to ještě nepřemýšlím o tom, co se děje v civilním životě, když mají konečně všichni v neděli volno. Určitě poctivě sedí doma a nejezdí za příbuznými a přáteli...

Koronavirové deníky 17. - Lockdown

Já nevím, já epidemiolog nejsem, plukovník už vůbec ne, na spoustu věcí si teda dokážu přijít sám, ale mám pocit, že by vůbec nevadilo, kdyby se věci promýšlely trochu do hloubky.

I můj článek ze 17. září zmiňuje, že se opatření zpožďují kvůli volbám. A z grafů je teď naprosto jasné, že tentokrát covid-19 Čechy jen tak neobejde, jako to udělal na jaře. V Evropě máme šestý největší nárůst nemocných, ovšem ve chvíli, kdy se to vztáhne na velikost populace, nás to vystřelí do čela tabulky.

 

 

 

Když ministr Prymula nastupoval, bylo jasné, že nastupuje tvrdý režim. Ale také jsme si snad slibovali, že opatření budou vyhlašována trochu racionálněji, když studovaný epidemiolog ví, že jakékoliv nařízení bude mít minimálně 2-3 týdny zpoždění, než se projeví. Aspoň se tak vyjadřoval i v rozhovorech. Jenže jak si pak vysvětlit to, že lockdown se zavedl ze dne na den? Že je to opravdu všechno tak strašně v háji, že se mačkají zběsile knoflíky, aby se letadlo nezarylo tak hluboko do hlíny? Protože o tom, že celý stroj narazí, už nemůže být pochyb, což je jasné jak z dat, tak i z blábolení pana premiéra.

 Lockdown

Nová opatření týkající se běžného člověka jsou především čtyři. První o nošení roušek, která vlastně jen rozšiřuje již stávající povinnosti. Popravdě zvláštní výklad najdu u bodu 1a) mimo bydliště - což podle mě znamená adresu, např. i panelového domu.
Dnes už jsem byl venku, a musím říci, že roušky se skutečně podle opatření nosí. Škoda, že se pořád nosí pod nosem, ale co už.

Nařízení druhé, které zakazuje volný pohyb, zní opravdu totalitně, jenže jen do chvíle, než si pročtete všechny výjimky, které zakázány nejsou. Takže pohybovat se nesmíte s výjimkou: cest do práce, nezbytných cest za příbuznými, cest na nákup pro vás a pro někoho, návštěvy lékaře, úřadu, a výletu do přírody, do zahraničí, na pohřeb a svatbu a zpátky domů.
Můžete mi, prosím, někdo říci, které cesty jsou teda zakázané? Mně totiž kromě zbytečných cest za přáteli nezakazuje vůbec nic. Za poslední rok si totiž nevzpomenu, že bych vykonal nějakou cestu, která by nebyla zmíněná ve výjimkách.

Nařízení třetí, omezující maloobchodní prodej je podle mě to nejvíce omezující. Myslím, že ve zkratce bych ho přejmenoval na zákaz srandy. Určitě tam najdeme rozumné body - zákaz diskoték, konzertů a výčepů je asi skutečně ku prospěchu věci. Omezení restaurací na výdejní okénka je likvidační, ale faktem je, že bezpečnost roušky v lokále mimo chvílí, kdy jím nebo piju, je skutečně iluze.
Na druhou stranu opravdu nechápu ten obrovský seznam výjimek? A proč jsou zavřené jen veškeré obchody s oblečením, obuví a sportovními potřebami. Nechci říct, že bychom se bez toho nějakou dobu neobešli, ale když to srovnám s návaly v obchoďácích s potravinami, tak těch pár lidí rozprostřených po prodejně sportu mi opravdu nepřijde jako riziko. Na druhou stranu tady mají ale otevřené květinky, realitní kanceláře, domácí potřeby a železářství?
Nějaké omezení by bylo určitě na místě, ale zavřít těch pár prodejen, co se mezi výjimky nevejdou, ze dne na den? Já v tom mnoho rozumu nevidím.

Nařízení čtvrté především omezuje fungování úřadů na 2 pracovní dny v týdnu. Nemůžu si nevzpomenout na vtip:

Nový vedoucí úřadu nastoupí před úředníky a říká:

"Ode dneška zavádím nový týdenní pracovní pořádek. Pondělí: oddych po víkendu, úterý: příprava na pracovní den, středa: pracovní den, čtvrtek: oddych po pracovním dni, pátek: příprava na víkend, sobota, neděle: víkendové volno."

Když domluví, přihlásí se jeden úředník a ptá se: "A v tu středu se tu budeme prcat do kolika?"

V nařízení je doporučeno jednat s žadateli především telefonicky a elektronicky (Brink-brink, tady 21. století!), nicméně nevím, zda omezení fungování úřadů na 2 dny skutečně ponese nějaký kladný epidemiologický výsledek...

Ať už vás nařízení omezila více, či méně, je potřeba doufat ve dvě věci: že plukovníkovi došla inspirace, a nemá už, co dalšího by zavřel a že nastolená opatření budou skutečně fungovat - a to nejen negativně na naši ekonomiku, ale také na tu nemoc, která se tady šíří.
Na přečtenou u dalšího dílu.

Koronavirové deníky 16. - Přichází plukovník

Dlouho jsem nepsal, protože i když podle čísel vypadá, že se situace drasticky mění, v mém okolí se toho vlastně příliš neděje. Čtyři dny po posledním článku se nám vyměnili ministři zdravotnictví.
Po odchodu Adama Vojtěcha někdo pokýval hlavou, že to vlastně tak špatný ministr nebyl, a že tlak koronavirové krize takhle mladý člověk ustát nemohl. Mně se k němu vybaví samozřejmě Superstar, odvolávání ředitelů nemocnic a Nebuďte slušnej! Spíš než cokoliv jiného jsem ho považoval za človíčka s vystupováním navenek, kdežto instrukce mu psal někdo jiný. Dalším velkým vtipem je, že dva týdny po jeho odstoupení bylo "zakázáno zpívat" novým ministrem.

Po Vojtěchovi nastupuje ministr Prymula, přezdívaný plukovník. Už v nástupu do funkce bylo jasné, že bude působit především jako ministr koronaviru. Jakožto studovaný epidemiolog se k tomuto účelu hodí zcela objektivně lépe než jeho předchůdce. Od začátku bylo jasné, že se budou utahovat kohouty, aby se zbrzdila stále méně a méně nepříznivá čísla.

Bylo ohlášeno znovuobnovení nouzového stavu. Zrovna to tedy vyšlo na pondělí po volbách, což se může zdát trošku účelně plánované, ale náhody se zkrátka dějí.
Plukovník Prymula vůbec působí dojmem struktury pevně zakořeněné v prostoru a čase. Už v březnu se ukázal jako autor těch nejostřejších scénářů a nejtvrdších opatření. Jeho vstup coby ministra na scénu Twitteru musel být potvrzován samotným Ministerstvem, aby bylo jasné, že se nejedná o parodický účet.

Lékárny

A co my v lékárně? Je vtipné, jak vždycky zmizí z poliček to, o čem se někde šeptne, že to na covid zaručeně pomáhá.

"Máte vitamin D? Víte, oni ho nikde nemaj."
"Já tu mám ještě poslední dvě balení."
"Tak to mi dejte hned dva. Oni ho lidi všude vykoupili!"

Momentálně jde na odbyt vitamin D a zaznamenal jsem zájem o Bromhexin, jaký jsem ještě neviděl. Stejně tak zmizel z receptového šuplíku Isoprinosine, o kterém se také psalo, že nějaké výsledky v léčbě covid-19 má. Pacienti s recepty na tento lék obráží lékárny podobně jako ti s recepty na očkování proti chřipce, se kterým je ještě větší potíž než loni a předloni.

Co se týče osobní hygieny zákazníků, je to stále stejně tristní. Zrovna jsem doposlouchal brífink pana premiéra. Ve zkratce on za nic nemůže, lidi neposlouchají a nosí roušky pod nosem - slyšel jsem pro tento styl nošení slovní označení "na pinďoura" a moc se mi to líbí. Spousta lidí zkrátka nepochopila zavedená opatření, neustále se omílají cíle (chraňme důchodce), ale nevnímám nikde žádné velké snahy vysvětlovat ta základní opatření.

Nicméně třeba za poslední týden má pozorování: Pán, co si stáhne roušku, aby si olízl prsty pro oddělení bankovek. Pán, co si sundá roušku, aby si odkašlal do dlaně a pak si roušku spokojeně zase nandal. Slečna, co mi na upozornění, že nemá roušku, řekne, že tu mám plexisklo, takže to neplatí. Všichni, co vrazí uprostřed obchoďáku dítěti rohlík do pusy, aby neotravovalo. Všichni, co malé zvědavé dítě vezmou s sebou mezi lidi...
Nicméně nevím, jestli apel od někoho, kdo je schopný protlačit jednohubky pod rouškou a nenakazit se vedle nakažené hygieničky, protože seděl pod otevřeným oknem, je úplně ten správný.
Vcelku zajímavá mi přišla i informace pana premiéra o tom, že lidé už nechodí na testy, i když jsou povinné. Podle mě je to ukazatel, jak se běžnému člověku líbí fungování Chytré karantény.

Samozřejmě je tu ještě tábor odmítačů, na které aktuální čísla nedělají větší dojem, a dožadují jejich porovnání s jinými (často vážnějšími) chorobami.
Moudrost praví, že pravda je někde mezi. Vzhledem k číslům zřejmě uvidíme brzy, na čí stranu síťky dopadne míček. A taky jak často se bude měnit ministr zdravotnictví.

Koronavirové deníky 15. - Nepříznivá data

Rozjezd druhé vlny, o kterém jsem si myslel, že přichází již koncem července, nakonec byl velmi pozvolný. Byl natolik pozvolný, že jsme si přeci jen na spoustě míst užili dovolené a opálili bledé nosánky na plážích.

Společnost se nám tradičně rozdělila na dva tábory, stejně jako se to děje při jakékoliv důležité události v kotlině české. Přemýšlím, jestli za počátek této tradice můžeme považovat rok 1434, nebo bychom našli něco ještě hlouběji. V každém případě mi přijde, že společnost se rozdělila na rouškaře a odmítače. Samozřejmě je tu daleko více odstínů šedé mezi těmito tábory, přeci jen roušky nejsou volby, takže žádné Losna nebo Mažňák? nehrozí.

zdroj: www.chcemelepsicesko.cz

Nebo vlastně hrozí. Krajské volby jsou za dveřmi, takže se zdá, že strany, které momentálně třímají vesla, se snaží zalíbit většímu táboru odmítačů, nebo rouškařů. Anebo nejlépe oběma! Což si myslím, že je důvod těch dvojjakých nařízení, jaká můžeme vidět bohužel v běžném životě.

Myslím si, že můžeme říct, že soubor opatření plánovaných od 1. září, nebyl veřejností přijat vůbec kladně. Ostatně jak by mohl být přijat jinak, když ani jednomu z táborů nevyšel plně vstříc? Odmítačům nařizoval roušky aspoň někde, kdežto opatrní rouškaři snadno nacházeli mezery, kterými je virus může ohrozit. Pokud jsme objektiv trochu oddálili, ani okolní státy vůbec nepomáhaly, protože i když se snažily dělat naschvály, do Chorvatska se odjet dalo a přivézt se dalo více než jen mušle z pláže.

Školy

Snad nejvíc napínavá mi přišla situace okolo otevření škol. K vítání žáčků z prázdnin dostal školy dokonce manuál od ministerstev, kterak se chovat abychom předešli dalšímu propuknutí pandemie.
Roušky byly ale ve školách pouze doporučované, takže k plošnému nošení přistoupily pouze některé školy a to  hlavně ve společných prostorách (chodby, jídelna). Vzhledem k tomu, že vím, jak zvládají nosit roušky dospělí, tuším, jak účinné je toto opatření ve škole. Což mi taky potvrdila kamarádka učitelka. Kromě toho, že zapomenutá rouška často způsobí větší trauma, než zapomenutý domácí úkol, říkala, že její oblíbená hláška je:

"Já nemám roušku!"
"Na, puč si moji."

O tom, že se některé školy neotevřely, protože kolega přijeduvší z dovolené a zrovna pozitivní vyřadil většinu učitelského sboru, je také radost číst. Spolu s událostmi z mého okolí si doopravdy myslím, že Chytrá karanténa napáchala větší škody než samotný covid-19.

Data a chaos

Jak tak píšu, přemýšlím, zda zrovna neprocházím stadiem smíření, nebo zda se skutečně stále jedná o české sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli.
Chcete-li se snadno pobavit, můžou vám snadno posloužit výroky politiků z března dané do souvislostí dnešních dní, kdy se snaží dělat, že všechno mají pod kontrolou.
Názorná ukázka z březnového článku:

"Není důvod k obavám, ale musíme reagovat. Proto zítra na Bezpečnostní radě státu navrhnu, abychom zakázali veškeré lety z Milána, Benátek a z těchto oblastí, protože problémem je Itálie. V Itálii za jeden den narostl počet nakažených lidí o 566. Je tam ze dne na den několik mrtvých navíc. Itálie zkrátka tenhle problém nezvládla a šíří tuto nákazu v Evropě," řekl Andrej Babiš pro TV NOVA.

A pro porovnání si vemte data posledního týdne přímo ze stránek MZČR. Ostrá slova by tentokrát měla drásat naše vlastní záda.

Ostatně to, jak si politická špička dokáže protiřečit je podle mě neklamný důkaz toho, že se v létě připravovala volební kampaň a ne řešení druhé vlny.

Roušky seniorům

U čeho se chce smát i plakat zároveň, a co podle mého potvrzuje předchozí odstavec je vládní rozesílání roušek seniorům, které vykonala Česká pošta.

Reportáž, kde jsou dvě paní, které balí roušky s nosy venku na sebe nenechala čekat s odpovědí na internetu, krátce následovaná statusy a tweety, jak roušky dorazily rodičům a prarodičům zmaštěné, zmačkané a nepoužitelné.

Cynik ve mně ví, že průměrnému důchodci je stav jeho roušky vcelku jedno, protože z věcí, co si někteří lidé dokáží natáhnout na obličej, se mně často zvedá kufr. Ale tak já vím houby, mladší generace nic nevydrží, na vojně jsem nebyl, vodu z kaluže nepil. Na druhou stranu, sáhněme si každý do své vlastní kapsy - a vytáhněme tu zmačkanou roušku poslední záchrany a mrkněme, v jakém je stavu.
Důležitý faktor je ten, že se vyhodila spousta našich peněz a dopad na ochranu veřejného zdraví je přinejmenším diskutabilní. Samozřejmě teď se PR postará, aby si každý vzpomněl, od koho tu roušku zdarma dostal, takže nějaký efekt to dozajista mělo.

Lékárny

Nám se vlastně v průběhu září situace nijak zvlášť nezměnila. Snad jediná změna se stala ve čtvrtek 10. září, kdy vešlo v platnost nařízení o nošení roušek ve všech vnitřních prostorách. Takže jsme se konečně přestali hádat o tom, že v lékárně roušku mít musíte, protože náhle ji nosí všichni všude a většina lidí vypadá, že jim to přijde úplně normální. Denně dorazí tak 5 lidí bez roušky, a z toho si ji 3 jdou okamžitě koupit. A den se dvěma odmítači se už docela dá přežít.

Daleko horší je metla chytré karantény, která preventivně vyřadí celou lékárnu z provozu neznaje bratra. Jsem vcelku zvědavý, jak dopadnou moje optimisticky naplánované říjnové směny. A ze všeho nejvíce jsem zvědavý, jak dopadne odložená svatba, na kterou bychom měli jet ještě v září.

Užijte si retrospektivu u některého z březnových dílů koronavirových deníků:
První díl, Druhý díl, Třetí díl, Čtvrtý díl, Pátý díl

Rozjímání nad švédskými stoly

Snad se nenajde člověk, který by tento rozšířený typ stravování neznal. Strávník je uveden do místnosti, kde si naprosto švédsky může sestavit vlastní jídlo sám. S tímto úkonem se každý musí vyrovnat sám, samozřejmě při zachování společenských a hygienických pravidel.
Pro mě je vždycky radost ochutnat aspoň na kousku talířku něco úplně nového, byť stejně skončím u toho, že hlavní část tráveniny stejně tvoří jídla, která znám a mám rád. Ovšem neméně zajímavé jsou způsoby, jak se se sběrem potravy potýkají ostatní strávníci.

Na naší nedávné dovolené jsem si všimnul experimentátorů, kteří se snaží objevit nové chutě a kombinace. Člověk tak nějak tuší, že guláš bude skvěle chutnat s knedlíkem, případně se najdou fandové kolínek, v čase nutnosti se dá dotlačit i s rýží. Nicméně švédské stoly vám dají prostor a možnosti vyzkoušet si ho se sýrovou kuličkou, nebo tuňákovým quichem. Pozor, nespleťte si experimentátora s německým důchodcem. Zatímco experimentátor nové chutě teprve zkouší, zkušení turisté z SRN už si pro tyto chutě jdou cíleně. Jejich kombinace někdy dávají udivit natolik, že člověk pochybuje, zda se skutečně jedná o sousední zemi, nebo zda se jejich planeta vyskytuje aspoň ve stejné sluneční soustavě.
V krajině české se můžeme snadno setkat s těmi šetřivými, kteří jako syslíci či křečci plní svoje lícní torby a břicha dostatkem zásob do další sklizně, nosící plné talířky od bufetu ke stolku a vršící pyramidu těch prázdných. Stejně tak nikoho znalého českých poměrů neudiví ani vcelku elegantní dáma balící řízek s chlebem do kapesníku, strkajíc ho následně nenápadně do kabelky, jelikož věrna zásadě jísti častěji malé porce si nehodlá zničit nárazovým obžerstvím postavu.
Naopak protipólem jsou tu fitness modelky, které si paradoxně z nepřeberného množství nemohou vybrat. Vysloveně mě pobavil páreček dvou takových, které stály u salátového stolku a očividně si trápily hlavičky složitými výpočty kalorických tabulek. Stály příliš dlouho.
Moje normálně klidná, hodná a trpělivá žena je obě rozhodným způsobem Jirky Šlégra odstrčila s výrazem Uhni vyžle, nebo tě sežeru! a s hroší neochvějností si začala plnit talířek vitamíny pro doposud nenarozený plod naší lásky. Obě křehotinky musely uskočit podruhé, když se moje milovaná miniplanetka otočila a zamířila si to rychlostí komety zpět k našemu stolku s výrazem čisté radosti.

Vůbec se zdá, že si Švédsko moje žena během těhotenství zamilovala. Další dovolená musí prý zahrnovat návštěvu domu IKEA.

Koronavirové deníky 14. - Roušky a my

 Minule jsem se snažil napsat článek bez označení té ochrany dýchacích cest, tentokrát to ale opravdu nepůjde. Jak jste si mohli všimnout v okolí, nebo případně zpětně v tom posledním článku, čísla se nám zvyšují a nakažení se v okolí objevují úměrně tomu. Tudíž je naprosto logické, že se musí zavést nějaká vládní opatření. Jenže stejně tak je naprosto logické, že vzhledem k blížícím se volbám je to potřeba dělat šetrně, aby se volič nenaštval a hodil to správně tomu, komu má, že ANO. Najít zprávy o tom, že stát nefunguje, tak jak by měl, můžeme najít téměř všude, nicméně iluze musí zůstat dokonalá.

Pročež mám to štěstí, že ač zdravotník, jsem v soukromém sektoru. A tak vládní opatření, která jsou podle jedné optiky zbytečně přísná, podle optiky druhé naprosto děravá, si můžeme doplnit pravidly interními. Takže podle vlády (a hygienických stanic) platí povinnost nosit roušky ve zdravotnických zařízeních pouze v některých okresech (viz. tu odkaz na MZ). Naše firma ovšem toto opatření zpřísnila a povinnost nosit roušky zavedla do všech lékáren už na srpen. Dokonce já jako zaskakující musím mít po celou dobu FFP2. Kde to jde, mají na lékárně nastavit směnný provoz, ruší se meetingy a školení. Člověk nemusí být hlavou představenstva, aby si přebral, co k takovému kroku vedlo. Zkusím vám tu jen načrtnout hlavní dva důvody, které napadly mě. Když vás napadne něco dalšího, tak mi to sem doplňte.

1. Prozákaznický postoj - někdo na to upozornil i u Billy, kdy řetězec reklamou láká na to, že u nich zaměstnanci mají povinnost chránit okolí, tudíž je u nich šance nákazy nižší. V praxi to samozřejmě vypadá tak, že zaměstnanci to mají pod nosem a protože zákazníky to nikdo nutit nosit nemůže, tak to taky málokdo dělá.
2. Ochrana před hygienickými opatřeními - údajně nepíšu ochrana zdraví, protože - všem se omlouvám - ale jsem zastánce toho, že pokud si nemusím vzít roušku do obchoďáku plného lidí, ale do lékárny jo, logiku to nemá. Nicméně jeden pozitivní z personálu znamená 14 dní karantény pro všechny, co s ním vešli do styku. A fakticky nejsou lidi, co by tam zaskočili.

A teď praxe. Zkusím psát opětně anonymně, protože tady by mohli mít konkrétní lidé (hlavně asi já) maličko problémy. Nicméně vycházím z toho, že jsem se přizpůsobil zavedenému systému na pracovišti a místním podmínkám.

Lékárna A

Se nachází v regionu, kde jsou roušky povinné. Je umístěna v obchodním centru, takže od pokladen můžete relativně rychle přejít přímo do lékárny. Domluvili jsme se, že roušky nosit budeme a nosíme, mimo zázemí lékárny, kam se zákazníci nedostanou. Protože 12 hodin v roušce není žádná legrace.
Na lékárně máme vyvěšené cedule, že je nutné nosit do lékárny roušku, přesto ji nosí asi tak 50% lidí. Z těch co ji nemají, je tak polovina ve stresu, že si ji zapomněla. Tak 1 z 10 si ji sám od sebe spontánně koupí, stejně tak 1 z 10 se pro ni vrátí do auta. Tak 3 lidé z 10 se po otázce, zda musí mít roušku (co asi tak mohou dostat za odpověď, když musí mít roušku), naštvaně otočí a odejdou bez toho, aniž by cokoli nakoupili. Tak nějak celodenně trpím stresem, jestli začne řvát někdo v roušce na někoho bez roušky, nebo někdo bez roušky na mě, že ji po něm chci, zatímco někdo na hulváta přijde bez roušky a neřekne ani popel.

Lékárna B

Tahle lékárna se nachází ve zcela bezpečném bezrouškovém regionu. Také je umístěna v OC naproti pokladnám. Po příchodu jsem se všech kolegyní zeptal, jak to tu řeší s rouškami. Odpověď byla vcelku vulgárně laděná, že ji rozhodně nosit nebudou. Z čehož vyplývá, že bych se za celý den ani bezpečně nenajedl, takže nemá cenu si trápit obličej zbytečně.
Podle odhadů tak 10% lidí mělo roušku samo od sebe, sem tam se někdo zeptal, zda je to povinné nebo ne. Všichni byli v klidu a v pohodě.

Lékárna C

Se nachází v regionu, kde roušky povinné jsou. Taktéž je v OC. Když jsem se tady optal, jak s rouškami, kolegyně se odkázala vyloženě na prof. Žaloudíka, kterýžto se pár dní předtím objevil dokonce v televizi, a myslím, že podle projevených názorů ho klidně můžeme označit termínem odmítač roušek. Pročež kolegyně se ukázala být členem stejné skupiny s tím, že roušku si nasazuje až ve chvíli, kdy ji o to někdo požádá. Jelikož na každé táře máme plexisklo, není úplně nutné roušku mít, proto jsem si respirátor nechal pověšený na košili s tím, že když někdo přišel do mé blízkosti do 2 metrů, okamžitě jsem ho nasadil.
Asi nejvíc mě překvapilo chování lidí. Brzy ráno přišlo pár lidí s rouškou pro recepty, pak už chodili lidé spíše bez roušek. Na otázku, zda mají mít roušku, se jim dostalo zhruba odpovědi: "Měli byste ji mít vy i já, ale jak vidíte, tak ji nemám."
"To je dobře!" pročež i ten, který roušku měl, si ji sundal.
Byť jsem byl trochu nervózní, celý den se obešel naprosto bez jakéhokoliv incidentu ohledně roušek, spíš naopak. Atmosféra byla uvolněná a pozitivní, jak se každý druhý cítil být členem protirouškového odboje.

Z čehož bychom mohli možná i vyvodit křivku závislosti pohody a vynucovaného nošení roušek. Očekávat spolupráci po 1.9., kdy se opatření zpřísňují, je čirý optimismus. Mimochodem -  ten rozpor u lékáren v OC bude stále trvat.

Já mám naplánované na září dvě svatby a výlet do Prahy, byť se z okolí ozývá, jestli to je rozumné. Asi záleží na té optice. Myslím, že rozdíl nakazit se na svatbě, nebo nakazit se v práci, je ten, že jeden způsob je větší legrace. Mimochodem dcera uklízečky na jedné z lékáren je pozitivní, uklízečka naštěstí negativní, takže na testy jsem zase nemusel.

Co se týče opatření myslím, že rozumné postoje jsou dva: buďto všichni* a všude*, nebo nikdo nikde - s výjimkou nejnutnějších případů, což je zhruba postoj prof. Žaloudíka. Cokoliv mezi tím je jen nefunkční kompromis a opatření "aby se něco dělalo a nikdo se na vládu nemohl zlobit". A vzhledem k tomu, že postoj první většina lidí zaujmout nechce... Ale tak uvidíme, třeba společnost počínaje zářím překvapí.

*všichni = všichni co mohou,  *všude = všude, kde to jde, kde se potkáme s neznámými lidmi ve větším počtu a kde nebudeme otevírat mordu kvůli jídlu a pití

Koronavirové deníky 13. - Chodí covid okolo...

Život si plyne ve svém vlastním tempu, a člověk nemá k řešení jen to, jestli si nezapomněl r... pojďme si tuhle kapitolu zkusit napsat bez toho zpropadeného slova. Člověk neřeší jen to, jestli si nezapomněl na některých místech, ve vybraných regionech povinnou ochranu horních cest dýchacích.

Tudíž člověk zapomene, proč se to vlastně řeší. Ten bubák covid-19 se trošku ztratil. Dnes jsem si přečetl na internetu krásnou větu:

Koronavirus v Čechách zmutoval. Dříve ho měli lidé na plicích, dnes ho mají u zadku.

Tenhle malý příběh začíná ve chvíli, kdy si podnikám výlet s tátou do Prahy. On jde na vyšetření očí, já si jdu mezitím na stěnu zabouldrovat. Po cestě zpět mě zastihne uprostřed cesty zpráva, že kolegyně "lítačka" je covid+. Protože se s ostatními lítači míjím, nejsem první na řadě, ale pracoval jsem s kolegyní, co s touhle kolegyní ve styku byla. Ta jde na testy až druhý den, protože dnes už jí nevezmou.
Jinak nakažená kolegyně se snad vcelku bála jezdit na nakažené lékárny. Je to trochu paradoxní, ale věřím, že kvůli tomu nosila roušku, kde jenom mohla, a že k plošnému ohrožení obyvatelstva nedošlo!

Šance je nízká, nicméně tu je, a protože nehodlám nakazit ženu, volám to domů, ještě než dorazím. Ta se stejně nachází teď na pobytě u rodičů, takže i přes to, že jsme se ráno viděli, tím, že se večer neuvidíme, snížíme riziko přenosu o nějaké to procento. Aspoň do té doby, až se druhá kolegyně dozví výsledek.
Daleko horší je to, že mám jet v úterý na svatbu kamarádce. Volám si s kamarády, jestli nechtějí přiblížit mým vozem, nicméně jim zároveň sděluji, že je tu jistá šance, že se nakonec svatby z koronavirového důvodu nezúčastním.

Večer mám telefon od kamarádky-nevěsty. Tak to je jasné, pomyslím si, od někoho se už dozvěděla, jak to se mnou je, a chce se zeptat, jestli přijedu nebo nepřijedu. Jenže ten hovor je o úplně něčem jiném. Kamarádka hlasem suchým a plochým jako prkno k šibenici oznamuje, že ženich se loučil se svobodou, jeden z party byl covid+ a teď musí být ženich 14 dní v karanténě. Tudíž se obřadu zúčastnit nemůže a svatba se ruší.

Protože jsem chtěl být historicky důsledný, zeptal jsem se přímo ženicha, jak to probíhalo. Ten byl tak laskavý a poskytl mi natolik podrobnou výpověď, že mi přišlo škoda to přepisovat. Tedy nejsem autorem následujícího odstavce:

Svatba měla bejt 18.8. Já měl 8. 8. rozlučku se svobodou, který se účastnil můj kámoš z Prahy. Ten se týden předtím cítil divně, a aby vyloučil možnost, že nás nakazí, zašel si sám z vlastní iniciativy v Praze na test (5.8.), kterej vyšel negativně.

Takže vesele odjel na párty, a když se z ní vrátil, našel doma manželku s horečkou, která se v úterý potvrdila bejt Covidová.

V úterý jsme se dozvěděli, že je potenciální průser, když mi to volal a pěkně u toho kašlal. Do večera měl taky horečku a my jsme začali řešit co s tím. Sbalil jsem si noťas z práce a odebral se domů.

První reakce byla nechat se jít otestovat, ale různý prameny říkaj, že je potřeba nějakej čas předtím počkat, jinak bude test stěru z nosohltanu falešně negativní.

Já jsem ale vešel ještě do styku s nejmenovaným profesorem, kterej mi řekl, že je to pověra a zařídil by rychlejší vyhodnocení testu, kterej jsem podstoupil ve středu 12.8.

Včera jsem měl v ruce negativní výsledek a ostatní účastníci Covidový rozlučky už měli svý testy taky za sebou. Do hry ale vstoupila hygiena, čímž se dostáváme k tý infografice, která zavolala původci celý tý spouště a on jim na nás dal kontakty.

Pak už byla jen otázka, kdy na nás přijde řada, takže jsme se po důkladným zvážení, zejména proto, že negativní test nemá na uvalení karantény žádnej vliv, rozhodli celou záležitost odpískat.

Chtěli jsme ještě zachránit peníze, co šly, protože takhle si třeba nevěsta nejela vypůjčit šaty a jsme tam jen za zálohu a ne za celý půjčovný, který bysme platili zbytečně, až by nám třeba v pondělí někdo z hygieny zavolal, že jsme v karanténě.

No a dneska dopoledne skutečně na nás přišla řada (v souladu s tou grafikou), takže jsme všichni zavřený doma a čeká nás ještě jeden závěrečnej test, kterej pokud dopadne dobře, tak se na konci příštího týdne můžeme vrátit zpátky mezi lidi.

Nevím, jak to vnímáte vy, ale já v optice toho, že tuším, jak obtížné bylo uspořádat svatbu, vidím hygienu skoro jako zápornou instituci.
Nicméně odklady mohou vést i k lepšímu výsledku, a já věřím, že to bude i případ téhle svatby. Náhradní termín už se rýsuje, ženich má stále nevěstu a naopak. A to je to hlavní.

Jinak bylo mi vcelku líto, že naše svatbička na den želv byla jen malinkatá. Nicméně když vezmu naše myšlenkové pochody absolutně nevíme, jaké to bude v létě nebo v září, tak to teď zpětně vyhodnocuji jako vcelku dobré rozhodnutí, které nás nakonec stálo možná o něco menší nervy.

Jak tak píšu tenhle příspěvek, píše mi jiná kamarádka, která žije momentálně v zahraničí. Mimo jiné jsme se měli potkat na té zrušené svatbě.

Evropou obchází strašidlo - strašidlo koronaviru. Nechci tvrdit, že je potřeba se ho bát do nějakých krajností, jenom mám pocit, že takovou malou drobnou prevencí bychom rozhodně ničemu neuškodili. Třeba to nošení těch ro-ztodivných hadříků přes obličej, lidi. Třeba v tý klimatizovaný sámošce?

Jinak tenhle článek píšu hodně dlouho. Kolegyni mezitím přišly výsledky testu. Na tu svatbu bych jet mohl... kdyby teda byla.