Koronavirové deníky 20. - Ať trpí všichni!

V zemi mezi devíti horami, zavlažována sedmi řekami ležela krásná země. Zemi obýval národ schopných lidí, kterým se i přes všechny nepřízně vcelku dařilo. Do země však z ciziny přitáhla šedá mračna choroby. I hrozilo, že starší občané schopného národa budou v ohrožení, stejně tak i jako mladší, kteří měli během dlouhé a vleklé choroby zestárnout.
Učenci národa dlouho bádali, až vybádali, že lidé se nesmí potkávat a stýkat. Šli za vládnoucí radou, aby rada učinila opatření, aby národ před chorobou zachránili.

"Na vědomí se dává, že malé obchody budou zavřené, aby se lidi nemohli potkávat. Ty velké obchody s potravinami však necháme otevřené, protože lidi musí jíst. Ale dovnitř může jen omezený počet, aby se jich uvnitř nepotkalo příliš."

Opatření nepřišlo mnoho lidem rozumné - však do malého obchodu se přeci nevejde ani ten omezený počet lidí, rozhodně se tam za den nepotká tolik lidí, co ve velkém obchodě. Malí obchodníci si stěžovali ministru obchodu. Tomu nezbylo nic jiného, než předat poselství panovníkovi.

"Pane, přišli za mnou malí obchodníci, že trpí."
"To mi neříkáte nic nového. Všichni trpí, máme tu tu chorobu. Já za to nemožem."
"Ale oni trpí, protože opatření nejsou spravedlivá. Oni prodávat nemohou, ale velcí obchodníci mohou. V opatřeních rady není logika."
"No to je pravda, že trpí. Tak viete čo? Ať trpí všichni, to bude spravedlivé," rozhodl panovník. "Zakazujem velkým obchodníkom prodávat zboží malých obchodníkov."
"Ale pane," ozval se jeden z rady, "to znamená, že si lidé nebudou moci koupit dopisní obálky, aby napsali příbuzným."
"To znamená, že si nikde nemohou koupit nové hrnce na vaření."
"A podpalovač do krbů? Vždyť je zima."
"Nikde nekoupí ani žádné oblečení? Co malé děti, které rostou jako z vody?"
"To všichni vydrží. Vždyť to sami chceli, aby netrpěli sami. Tak budou trpět i lidé, kteří o to ani nežádali. Neumím si představit větší spravedlivosť. A keby niekto niečo potreboval, može si to objednat cez internet."
"Ale pane, to znamená, že se všichni potkají na poště, a že pošťáci budou muset navštívit více lidí."
Panovník jen pochmurně zakýval.
"Pane," zažadonila jedna žena z rady, "to si nebudou lidé moci koupit ani květiny?"
Žádný z panovník nemá srdce jenom z kamene. I zde se ustrnulo, a kdesi kolem aorty maličko změklo.
"Dobre, květinky zostavají otvorené."

Koronavirové deníky 19. - Je potřeba používat selský rozum

 Dlouho jsem nepsal tyto deníky, protože se přiznám - aktuální situaci okolo PSA jsem už přestal sledovat jakožto zbytečně nepřehlednou a soustředil se na svoje vlastní životní problémky. Mám to neskutečné štěstí, že moji práci se nová a nová překotná opatření téměř netýkají - v lékárně stojím s respirátorem, a sem tam někdo přepíše ceduli o tom, kolik lidí se momentálně do lékárny vleze.

Vládě se její nařízení a opatření zvrhla v naprostý galimatyáš - PES (ProtiEpidemický Systém) se zkrátka utrhl ze řetězu, přičemž z něj spadl závoj. Ten závoj, který do té doby halil, že hlavním nástrojem v boji proti Covid-19 nejsou 3R (Roušky, Ruce, Rozestupy), nýbrž ZRB (Zákaz, Rouška, Buzerace).

Načež došlo k situaci, kdy se od pátku mělo přejít na čtvrtý stupeň, jen s tou výjimkou, že obchody nemusí zavřít, ačkoliv by podle předchozího plánu měli. Jenže nezměnilo se opatření zákazu prodávat cokoliv jiného, než nezbytný sortiment (tedy situace, kdy můžete mít otevřeno, ale nesmíte nic prodat, pokud nejste potraviny, drogerie atd.). Situaci okomentoval samotný ministr zdravotnictví Blatný slovy:

"Místo kreativního výkladu je třeba používat zdravý selský rozum."

 Není to naprosto geniální? Osobně si myslím, že by se vláda měla porozhlédnout, jak jejich nařízení fungují v praxi, jak moc velká vůle je dodržovat a jak obrovská vůle je je obcházet. Popravdě kupovali jsme si rodinný vůz - online, přes výdejní okénko! A nebyl to žádný prcek, to mi věřte.
Možná by bylo načase si říci: Vážení, doteď to byly nařízení, zákazy a omezení. Teď jsou to doporučení, chraňte se každý jak můžete a jak uznáte za vhodné. Tady máme odborníky na přežití v roce 2021, které byste měli poslechnout.
Proslýchá se, že takhle to udělali ve Švédsku a nefunguje to o moc hůř, než ten zmatek u nás. Jen je možná méně lidí naštvaných a méně podniků zlikvidovaných, pokud bych si měl tipnout sám za sebe.

Takže jestli si něco přeji pro společnost k Vánocům, tak je to prozření vlády, zlepšení imunitního systému, uvolnění všeho... a taky to zdravíčko, že jo. Více lidí by taky mohlo používat ten selský rozum, ono by se to na světě drasticky zlepšilo pro všechny.

Svatý Jiří provádí drakovi stěr pro test na Covid-19

Origami

Skládal bych ti
promyšlené a komplikované poklony
které by ti rozehřály líčka
a rozehrály úsměv
V poslední době mi však chybí slova

A tak ti skládám origami
neboť je mi líto ubližovat květinám
A vlastně je to celé
promyšlené a komplikované
že by to mohlo vyjít. 

Martina Pohanková - Milostný triptych o čtyřech částech

 Prvenství...

Existuje mnoho skupin lidí, dobrodruhů, kteří se za ním honí nedbaje nákladů a osobních obětí - mořeplavci, horolezci, klidně bychom mohli začlenit i astronauty a další. Neobjevených krajin a nedobytých vrcholů je však dnes pomálu, najdou se sice variace, jak si dopřát prvenství aspoň v něčem, ale asi se můžeme shodnout, že cílů ubývá.

Naštěstí si lidstvo dopřává cíle nové v jiných oblastech. Já měl to štěstí, a také obrovské potěšení, že jsem mohl být jeden z prvních čtenářů první knížky, kterou autorka napsala. Hodně bych přál všem, nejen autorce, ale i potenciálním čtenářům, abychom se mohli pokochat přebalem ve výloze knihkupectví a pak šustěním stránek pod prsty někde v pohodlí.

Knížka je psaná ve stylu magického realizmu a ani se nesnaží nijak zastírat inspiraci Márquezem, když vás seznámí s postavami se jmény odkazujícími na latinskou Ameriku. Co naplat, v tomhle jsou zkrátka česká jména v nevýhodě - postavte vedle sebe jména Václav Špála a Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso.

Začátek kapitoly je (zatím) označen jménem postavy, přes jejíž rameno budeme sledovat ubíhající děj ve dvou světech, z nichž ani jeden není ten náš.

Odlišnosti od toho našeho jsou fantaskně drobné, ale neobyčejně hravé - průmysl stojící na bezové naftě, straka živící se levnou bižuterií nebo provozování módní podvodní jógy. Mezi tím vším však probíhají velmi běžné mezilidské vztahy.

Nicolas zavěsil a v minutě, ve které Elumiér zaraženě přemýšlel se sluchátkem pořád v ruce, měl již na posteli hotelu U modré červenky extatický ranní sex, ze kterého za devět měsíců vzešlo nemanželské dítě, holčička Nora, kterou omylem zaměnili v porodnici, a tak vyrůstala u kočovných cikánů a později se stala oblíbenou seriálovou herečkou. Ale o tom možná někdy jindy.

Mou neřest čtení před spaním kniha vyšperkovala tím, že můj mozek vydrážděný větším zapojením fantazie upadal do ještě barevnějších snů než obvykle. Vcelku stydlivé ohmatávání fantaskní vedlejší reality v knize, kdy jsem si už už myslel, že začínám navíjet jemné vlákénko příběhu knihy však narušila autorka otřesem tak mocným, že od té doby jsem nečetl jenom před spaním, ale i hned po probuzení.

K tomu všemu připomenutí, že španělské motivy nemusí znamenat jen sépiové odstíny vyhřátých ulic, po kterých se zrovna neprohánění vystresovaní býci, a bílé pláže pod vysokými tmavými útesy, ale také vážná melodie občanské války přehlušovaná výstřely karabin a děl.

I ve snu ji však viděl. Stála v řadě strhaných postav a někdo jí naléhavě radil: „Neber si na sebe bílé šaty.“ Elumiér věděl proč. Protože všichni stáli na rozblácené zemi, snad na poli, rozbrázděném tak, že hroudy hlíny připomínaly vyhřezlé vnitřnosti. Pršelo a Soleila stála namačkaná mezi ostatními lidi v zástupu, ramena svěšená, jak jí byla zima. Stála v řadě, která se pomalu pohybovala, v dešti Elumiér nedokázal zahlédnout, kam, ale věděl, že ji musí zastavit, protože pokud ji z toho shluku nevytrhne, stane se něco strašného. Ale byl to sen; chtěl volat, ale nevycházel z něj žádný zvuk, chtěl za ní běžet a nemohl se hnout. Volal na ni alespoň v duchu a už už se zdálo, že si jej všimla, zvedla k němu své oči a dívala se přímo na něj, ale neviděla ho. Těžko říct, jestli ho vzbudil jeho vlastní křik nebo až křik straky, která se jeho křiku vylekala. Posadil se zpocený na posteli, ale za chvíli zase usnul a ráno si nic nepamatoval.

Jak jsem psal v úvodu - knihu si zatím jen tak někdo nepřečte, sám nevím, kolikátý v řadě čtenář jsem (gentleman se na to rozhodně dámy ptát nebude). Nicméně doufám, že kniha dostane šanci využít část pokácených lesů zasažených kůrovcem. Já bych se nestyděl ani za elektronickou verzi, ale už vím, že autorka má radši papír.
I kdyby nedošlo na nic jiného, doufám, že to není to první a poslední, co jsem od autorky četl.

Koronavirové deníky 18. - Plukovník odchází!

Jak ten čas kvapí! Kdo se 21. září stal ministrem zdravotnictví, už jím 29. října není.

Plukovníka ze sedla vyhodila nenasazená rouška a návštěva v zavřené restauraci. Vládě tedy nezbylo nic jiného, a aby aspoň trochu zachovala iluzi, že některá zvířata jsou si rovnější, Prymulu nahradila novým ministrem Blatným. Mimochodem ministr Prymula stihl ještě 28. října dostat vyznamenání za zvládnutou první vlnu. Surfování na vlně druhé už tedy zkouší třetí závodník.

K zavedeným zákazům přibylo ještě pár nových:

Zákaz volného pohybu od 21:00 - 4:59 - nejvíc diskutovaný je bod, že psa můžete v této době venčit jen 500 metrů od svého bydliště. Popravdě, kam by jinam taky člověk chodil, že jo, když je všechno zavřený.
Ve výsledku je to zase opatření, které vlastně nic nemění - sem tam se někde rozežene ilegální párty, ale ty by byly tak jako tak.

Zákaz maloobchodního prodeje a prodej a poskytování služeb v provozovnách v neděli, v pondělí až v sobotu v čase mezi 20.00 až 4.59 hodin.
Tady je potřeba přiznat, že už asi byly i hloupější nařízení, ale ne o moc. Společně s uzavřenými úřady na 2 pracovní dny z předchozí várky nařízení, je uzavření obchodů v neděli asi tím nejhorším krokem vůbec. Jediný výsledek tohohle snažení jsou fronty a kumulace lidí na menší počet provozoven v menším počtu dní. Nebo jestli mají potraviny nést taky malé břemeno, jako ostatní podnikatelé? Aby bylo proč odškodňovat další a další postižené?
Každý, kdo dělá ve obdobných provozech ví, že před každým státním svátkem, kdy jsou zavřené velké obchody, je tu nájezd lidí na potraviny. Nu, ta tu máme takový malý svátek každou neděli.
A to ještě nepřemýšlím o tom, co se děje v civilním životě, když mají konečně všichni v neděli volno. Určitě poctivě sedí doma a nejezdí za příbuznými a přáteli...

Koronavirové deníky 17. - Lockdown

Já nevím, já epidemiolog nejsem, plukovník už vůbec ne, na spoustu věcí si teda dokážu přijít sám, ale mám pocit, že by vůbec nevadilo, kdyby se věci promýšlely trochu do hloubky.

I můj článek ze 17. září zmiňuje, že se opatření zpožďují kvůli volbám. A z grafů je teď naprosto jasné, že tentokrát covid-19 Čechy jen tak neobejde, jako to udělal na jaře. V Evropě máme šestý největší nárůst nemocných, ovšem ve chvíli, kdy se to vztáhne na velikost populace, nás to vystřelí do čela tabulky.

 

 

 

Když ministr Prymula nastupoval, bylo jasné, že nastupuje tvrdý režim. Ale také jsme si snad slibovali, že opatření budou vyhlašována trochu racionálněji, když studovaný epidemiolog ví, že jakékoliv nařízení bude mít minimálně 2-3 týdny zpoždění, než se projeví. Aspoň se tak vyjadřoval i v rozhovorech. Jenže jak si pak vysvětlit to, že lockdown se zavedl ze dne na den? Že je to opravdu všechno tak strašně v háji, že se mačkají zběsile knoflíky, aby se letadlo nezarylo tak hluboko do hlíny? Protože o tom, že celý stroj narazí, už nemůže být pochyb, což je jasné jak z dat, tak i z blábolení pana premiéra.

 Lockdown

Nová opatření týkající se běžného člověka jsou především čtyři. První o nošení roušek, která vlastně jen rozšiřuje již stávající povinnosti. Popravdě zvláštní výklad najdu u bodu 1a) mimo bydliště - což podle mě znamená adresu, např. i panelového domu.
Dnes už jsem byl venku, a musím říci, že roušky se skutečně podle opatření nosí. Škoda, že se pořád nosí pod nosem, ale co už.

Nařízení druhé, které zakazuje volný pohyb, zní opravdu totalitně, jenže jen do chvíle, než si pročtete všechny výjimky, které zakázány nejsou. Takže pohybovat se nesmíte s výjimkou: cest do práce, nezbytných cest za příbuznými, cest na nákup pro vás a pro někoho, návštěvy lékaře, úřadu, a výletu do přírody, do zahraničí, na pohřeb a svatbu a zpátky domů.
Můžete mi, prosím, někdo říci, které cesty jsou teda zakázané? Mně totiž kromě zbytečných cest za přáteli nezakazuje vůbec nic. Za poslední rok si totiž nevzpomenu, že bych vykonal nějakou cestu, která by nebyla zmíněná ve výjimkách.

Nařízení třetí, omezující maloobchodní prodej je podle mě to nejvíce omezující. Myslím, že ve zkratce bych ho přejmenoval na zákaz srandy. Určitě tam najdeme rozumné body - zákaz diskoték, konzertů a výčepů je asi skutečně ku prospěchu věci. Omezení restaurací na výdejní okénka je likvidační, ale faktem je, že bezpečnost roušky v lokále mimo chvílí, kdy jím nebo piju, je skutečně iluze.
Na druhou stranu opravdu nechápu ten obrovský seznam výjimek? A proč jsou zavřené jen veškeré obchody s oblečením, obuví a sportovními potřebami. Nechci říct, že bychom se bez toho nějakou dobu neobešli, ale když to srovnám s návaly v obchoďácích s potravinami, tak těch pár lidí rozprostřených po prodejně sportu mi opravdu nepřijde jako riziko. Na druhou stranu tady mají ale otevřené květinky, realitní kanceláře, domácí potřeby a železářství?
Nějaké omezení by bylo určitě na místě, ale zavřít těch pár prodejen, co se mezi výjimky nevejdou, ze dne na den? Já v tom mnoho rozumu nevidím.

Nařízení čtvrté především omezuje fungování úřadů na 2 pracovní dny v týdnu. Nemůžu si nevzpomenout na vtip:

Nový vedoucí úřadu nastoupí před úředníky a říká:

"Ode dneška zavádím nový týdenní pracovní pořádek. Pondělí: oddych po víkendu, úterý: příprava na pracovní den, středa: pracovní den, čtvrtek: oddych po pracovním dni, pátek: příprava na víkend, sobota, neděle: víkendové volno."

Když domluví, přihlásí se jeden úředník a ptá se: "A v tu středu se tu budeme prcat do kolika?"

V nařízení je doporučeno jednat s žadateli především telefonicky a elektronicky (Brink-brink, tady 21. století!), nicméně nevím, zda omezení fungování úřadů na 2 dny skutečně ponese nějaký kladný epidemiologický výsledek...

Ať už vás nařízení omezila více, či méně, je potřeba doufat ve dvě věci: že plukovníkovi došla inspirace, a nemá už, co dalšího by zavřel a že nastolená opatření budou skutečně fungovat - a to nejen negativně na naši ekonomiku, ale také na tu nemoc, která se tady šíří.
Na přečtenou u dalšího dílu.

Koronavirové deníky 16. - Přichází plukovník

Dlouho jsem nepsal, protože i když podle čísel vypadá, že se situace drasticky mění, v mém okolí se toho vlastně příliš neděje. Čtyři dny po posledním článku se nám vyměnili ministři zdravotnictví.
Po odchodu Adama Vojtěcha někdo pokýval hlavou, že to vlastně tak špatný ministr nebyl, a že tlak koronavirové krize takhle mladý člověk ustát nemohl. Mně se k němu vybaví samozřejmě Superstar, odvolávání ředitelů nemocnic a Nebuďte slušnej! Spíš než cokoliv jiného jsem ho považoval za človíčka s vystupováním navenek, kdežto instrukce mu psal někdo jiný. Dalším velkým vtipem je, že dva týdny po jeho odstoupení bylo "zakázáno zpívat" novým ministrem.

Po Vojtěchovi nastupuje ministr Prymula, přezdívaný plukovník. Už v nástupu do funkce bylo jasné, že bude působit především jako ministr koronaviru. Jakožto studovaný epidemiolog se k tomuto účelu hodí zcela objektivně lépe než jeho předchůdce. Od začátku bylo jasné, že se budou utahovat kohouty, aby se zbrzdila stále méně a méně nepříznivá čísla.

Bylo ohlášeno znovuobnovení nouzového stavu. Zrovna to tedy vyšlo na pondělí po volbách, což se může zdát trošku účelně plánované, ale náhody se zkrátka dějí.
Plukovník Prymula vůbec působí dojmem struktury pevně zakořeněné v prostoru a čase. Už v březnu se ukázal jako autor těch nejostřejších scénářů a nejtvrdších opatření. Jeho vstup coby ministra na scénu Twitteru musel být potvrzován samotným Ministerstvem, aby bylo jasné, že se nejedná o parodický účet.

Lékárny

A co my v lékárně? Je vtipné, jak vždycky zmizí z poliček to, o čem se někde šeptne, že to na covid zaručeně pomáhá.

"Máte vitamin D? Víte, oni ho nikde nemaj."
"Já tu mám ještě poslední dvě balení."
"Tak to mi dejte hned dva. Oni ho lidi všude vykoupili!"

Momentálně jde na odbyt vitamin D a zaznamenal jsem zájem o Bromhexin, jaký jsem ještě neviděl. Stejně tak zmizel z receptového šuplíku Isoprinosine, o kterém se také psalo, že nějaké výsledky v léčbě covid-19 má. Pacienti s recepty na tento lék obráží lékárny podobně jako ti s recepty na očkování proti chřipce, se kterým je ještě větší potíž než loni a předloni.

Co se týče osobní hygieny zákazníků, je to stále stejně tristní. Zrovna jsem doposlouchal brífink pana premiéra. Ve zkratce on za nic nemůže, lidi neposlouchají a nosí roušky pod nosem - slyšel jsem pro tento styl nošení slovní označení "na pinďoura" a moc se mi to líbí. Spousta lidí zkrátka nepochopila zavedená opatření, neustále se omílají cíle (chraňme důchodce), ale nevnímám nikde žádné velké snahy vysvětlovat ta základní opatření.

Nicméně třeba za poslední týden má pozorování: Pán, co si stáhne roušku, aby si olízl prsty pro oddělení bankovek. Pán, co si sundá roušku, aby si odkašlal do dlaně a pak si roušku spokojeně zase nandal. Slečna, co mi na upozornění, že nemá roušku, řekne, že tu mám plexisklo, takže to neplatí. Všichni, co vrazí uprostřed obchoďáku dítěti rohlík do pusy, aby neotravovalo. Všichni, co malé zvědavé dítě vezmou s sebou mezi lidi...
Nicméně nevím, jestli apel od někoho, kdo je schopný protlačit jednohubky pod rouškou a nenakazit se vedle nakažené hygieničky, protože seděl pod otevřeným oknem, je úplně ten správný.
Vcelku zajímavá mi přišla i informace pana premiéra o tom, že lidé už nechodí na testy, i když jsou povinné. Podle mě je to ukazatel, jak se běžnému člověku líbí fungování Chytré karantény.

Samozřejmě je tu ještě tábor odmítačů, na které aktuální čísla nedělají větší dojem, a dožadují jejich porovnání s jinými (často vážnějšími) chorobami.
Moudrost praví, že pravda je někde mezi. Vzhledem k číslům zřejmě uvidíme brzy, na čí stranu síťky dopadne míček. A taky jak často se bude měnit ministr zdravotnictví.

Koronavirové deníky 15. - Nepříznivá data

Rozjezd druhé vlny, o kterém jsem si myslel, že přichází již koncem července, nakonec byl velmi pozvolný. Byl natolik pozvolný, že jsme si přeci jen na spoustě míst užili dovolené a opálili bledé nosánky na plážích.

Společnost se nám tradičně rozdělila na dva tábory, stejně jako se to děje při jakékoliv důležité události v kotlině české. Přemýšlím, jestli za počátek této tradice můžeme považovat rok 1434, nebo bychom našli něco ještě hlouběji. V každém případě mi přijde, že společnost se rozdělila na rouškaře a odmítače. Samozřejmě je tu daleko více odstínů šedé mezi těmito tábory, přeci jen roušky nejsou volby, takže žádné Losna nebo Mažňák? nehrozí.

zdroj: www.chcemelepsicesko.cz

Nebo vlastně hrozí. Krajské volby jsou za dveřmi, takže se zdá, že strany, které momentálně třímají vesla, se snaží zalíbit většímu táboru odmítačů, nebo rouškařů. Anebo nejlépe oběma! Což si myslím, že je důvod těch dvojjakých nařízení, jaká můžeme vidět bohužel v běžném životě.

Myslím si, že můžeme říct, že soubor opatření plánovaných od 1. září, nebyl veřejností přijat vůbec kladně. Ostatně jak by mohl být přijat jinak, když ani jednomu z táborů nevyšel plně vstříc? Odmítačům nařizoval roušky aspoň někde, kdežto opatrní rouškaři snadno nacházeli mezery, kterými je virus může ohrozit. Pokud jsme objektiv trochu oddálili, ani okolní státy vůbec nepomáhaly, protože i když se snažily dělat naschvály, do Chorvatska se odjet dalo a přivézt se dalo více než jen mušle z pláže.

Školy

Snad nejvíc napínavá mi přišla situace okolo otevření škol. K vítání žáčků z prázdnin dostal školy dokonce manuál od ministerstev, kterak se chovat abychom předešli dalšímu propuknutí pandemie.
Roušky byly ale ve školách pouze doporučované, takže k plošnému nošení přistoupily pouze některé školy a to  hlavně ve společných prostorách (chodby, jídelna). Vzhledem k tomu, že vím, jak zvládají nosit roušky dospělí, tuším, jak účinné je toto opatření ve škole. Což mi taky potvrdila kamarádka učitelka. Kromě toho, že zapomenutá rouška často způsobí větší trauma, než zapomenutý domácí úkol, říkala, že její oblíbená hláška je:

"Já nemám roušku!"
"Na, puč si moji."

O tom, že se některé školy neotevřely, protože kolega přijeduvší z dovolené a zrovna pozitivní vyřadil většinu učitelského sboru, je také radost číst. Spolu s událostmi z mého okolí si doopravdy myslím, že Chytrá karanténa napáchala větší škody než samotný covid-19.

Data a chaos

Jak tak píšu, přemýšlím, zda zrovna neprocházím stadiem smíření, nebo zda se skutečně stále jedná o české sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli.
Chcete-li se snadno pobavit, můžou vám snadno posloužit výroky politiků z března dané do souvislostí dnešních dní, kdy se snaží dělat, že všechno mají pod kontrolou.
Názorná ukázka z březnového článku:

"Není důvod k obavám, ale musíme reagovat. Proto zítra na Bezpečnostní radě státu navrhnu, abychom zakázali veškeré lety z Milána, Benátek a z těchto oblastí, protože problémem je Itálie. V Itálii za jeden den narostl počet nakažených lidí o 566. Je tam ze dne na den několik mrtvých navíc. Itálie zkrátka tenhle problém nezvládla a šíří tuto nákazu v Evropě," řekl Andrej Babiš pro TV NOVA.

A pro porovnání si vemte data posledního týdne přímo ze stránek MZČR. Ostrá slova by tentokrát měla drásat naše vlastní záda.

Ostatně to, jak si politická špička dokáže protiřečit je podle mě neklamný důkaz toho, že se v létě připravovala volební kampaň a ne řešení druhé vlny.

Roušky seniorům

U čeho se chce smát i plakat zároveň, a co podle mého potvrzuje předchozí odstavec je vládní rozesílání roušek seniorům, které vykonala Česká pošta.

Reportáž, kde jsou dvě paní, které balí roušky s nosy venku na sebe nenechala čekat s odpovědí na internetu, krátce následovaná statusy a tweety, jak roušky dorazily rodičům a prarodičům zmaštěné, zmačkané a nepoužitelné.

Cynik ve mně ví, že průměrnému důchodci je stav jeho roušky vcelku jedno, protože z věcí, co si někteří lidé dokáží natáhnout na obličej, se mně často zvedá kufr. Ale tak já vím houby, mladší generace nic nevydrží, na vojně jsem nebyl, vodu z kaluže nepil. Na druhou stranu, sáhněme si každý do své vlastní kapsy - a vytáhněme tu zmačkanou roušku poslední záchrany a mrkněme, v jakém je stavu.
Důležitý faktor je ten, že se vyhodila spousta našich peněz a dopad na ochranu veřejného zdraví je přinejmenším diskutabilní. Samozřejmě teď se PR postará, aby si každý vzpomněl, od koho tu roušku zdarma dostal, takže nějaký efekt to dozajista mělo.

Lékárny

Nám se vlastně v průběhu září situace nijak zvlášť nezměnila. Snad jediná změna se stala ve čtvrtek 10. září, kdy vešlo v platnost nařízení o nošení roušek ve všech vnitřních prostorách. Takže jsme se konečně přestali hádat o tom, že v lékárně roušku mít musíte, protože náhle ji nosí všichni všude a většina lidí vypadá, že jim to přijde úplně normální. Denně dorazí tak 5 lidí bez roušky, a z toho si ji 3 jdou okamžitě koupit. A den se dvěma odmítači se už docela dá přežít.

Daleko horší je metla chytré karantény, která preventivně vyřadí celou lékárnu z provozu neznaje bratra. Jsem vcelku zvědavý, jak dopadnou moje optimisticky naplánované říjnové směny. A ze všeho nejvíce jsem zvědavý, jak dopadne odložená svatba, na kterou bychom měli jet ještě v září.

Užijte si retrospektivu u některého z březnových dílů koronavirových deníků:
První díl, Druhý díl, Třetí díl, Čtvrtý díl, Pátý díl

Rozjímání nad švédskými stoly

Snad se nenajde člověk, který by tento rozšířený typ stravování neznal. Strávník je uveden do místnosti, kde si naprosto švédsky může sestavit vlastní jídlo sám. S tímto úkonem se každý musí vyrovnat sám, samozřejmě při zachování společenských a hygienických pravidel.
Pro mě je vždycky radost ochutnat aspoň na kousku talířku něco úplně nového, byť stejně skončím u toho, že hlavní část tráveniny stejně tvoří jídla, která znám a mám rád. Ovšem neméně zajímavé jsou způsoby, jak se se sběrem potravy potýkají ostatní strávníci.

Na naší nedávné dovolené jsem si všimnul experimentátorů, kteří se snaží objevit nové chutě a kombinace. Člověk tak nějak tuší, že guláš bude skvěle chutnat s knedlíkem, případně se najdou fandové kolínek, v čase nutnosti se dá dotlačit i s rýží. Nicméně švédské stoly vám dají prostor a možnosti vyzkoušet si ho se sýrovou kuličkou, nebo tuňákovým quichem. Pozor, nespleťte si experimentátora s německým důchodcem. Zatímco experimentátor nové chutě teprve zkouší, zkušení turisté z SRN už si pro tyto chutě jdou cíleně. Jejich kombinace někdy dávají udivit natolik, že člověk pochybuje, zda se skutečně jedná o sousední zemi, nebo zda se jejich planeta vyskytuje aspoň ve stejné sluneční soustavě.
V krajině české se můžeme snadno setkat s těmi šetřivými, kteří jako syslíci či křečci plní svoje lícní torby a břicha dostatkem zásob do další sklizně, nosící plné talířky od bufetu ke stolku a vršící pyramidu těch prázdných. Stejně tak nikoho znalého českých poměrů neudiví ani vcelku elegantní dáma balící řízek s chlebem do kapesníku, strkajíc ho následně nenápadně do kabelky, jelikož věrna zásadě jísti častěji malé porce si nehodlá zničit nárazovým obžerstvím postavu.
Naopak protipólem jsou tu fitness modelky, které si paradoxně z nepřeberného množství nemohou vybrat. Vysloveně mě pobavil páreček dvou takových, které stály u salátového stolku a očividně si trápily hlavičky složitými výpočty kalorických tabulek. Stály příliš dlouho.
Moje normálně klidná, hodná a trpělivá žena je obě rozhodným způsobem Jirky Šlégra odstrčila s výrazem Uhni vyžle, nebo tě sežeru! a s hroší neochvějností si začala plnit talířek vitamíny pro doposud nenarozený plod naší lásky. Obě křehotinky musely uskočit podruhé, když se moje milovaná miniplanetka otočila a zamířila si to rychlostí komety zpět k našemu stolku s výrazem čisté radosti.

Vůbec se zdá, že si Švédsko moje žena během těhotenství zamilovala. Další dovolená musí prý zahrnovat návštěvu domu IKEA.

Koronavirové deníky 14. - Roušky a my

 Minule jsem se snažil napsat článek bez označení té ochrany dýchacích cest, tentokrát to ale opravdu nepůjde. Jak jste si mohli všimnout v okolí, nebo případně zpětně v tom posledním článku, čísla se nám zvyšují a nakažení se v okolí objevují úměrně tomu. Tudíž je naprosto logické, že se musí zavést nějaká vládní opatření. Jenže stejně tak je naprosto logické, že vzhledem k blížícím se volbám je to potřeba dělat šetrně, aby se volič nenaštval a hodil to správně tomu, komu má, že ANO. Najít zprávy o tom, že stát nefunguje, tak jak by měl, můžeme najít téměř všude, nicméně iluze musí zůstat dokonalá.

Pročež mám to štěstí, že ač zdravotník, jsem v soukromém sektoru. A tak vládní opatření, která jsou podle jedné optiky zbytečně přísná, podle optiky druhé naprosto děravá, si můžeme doplnit pravidly interními. Takže podle vlády (a hygienických stanic) platí povinnost nosit roušky ve zdravotnických zařízeních pouze v některých okresech (viz. tu odkaz na MZ). Naše firma ovšem toto opatření zpřísnila a povinnost nosit roušky zavedla do všech lékáren už na srpen. Dokonce já jako zaskakující musím mít po celou dobu FFP2. Kde to jde, mají na lékárně nastavit směnný provoz, ruší se meetingy a školení. Člověk nemusí být hlavou představenstva, aby si přebral, co k takovému kroku vedlo. Zkusím vám tu jen načrtnout hlavní dva důvody, které napadly mě. Když vás napadne něco dalšího, tak mi to sem doplňte.

1. Prozákaznický postoj - někdo na to upozornil i u Billy, kdy řetězec reklamou láká na to, že u nich zaměstnanci mají povinnost chránit okolí, tudíž je u nich šance nákazy nižší. V praxi to samozřejmě vypadá tak, že zaměstnanci to mají pod nosem a protože zákazníky to nikdo nutit nosit nemůže, tak to taky málokdo dělá.
2. Ochrana před hygienickými opatřeními - údajně nepíšu ochrana zdraví, protože - všem se omlouvám - ale jsem zastánce toho, že pokud si nemusím vzít roušku do obchoďáku plného lidí, ale do lékárny jo, logiku to nemá. Nicméně jeden pozitivní z personálu znamená 14 dní karantény pro všechny, co s ním vešli do styku. A fakticky nejsou lidi, co by tam zaskočili.

A teď praxe. Zkusím psát opětně anonymně, protože tady by mohli mít konkrétní lidé (hlavně asi já) maličko problémy. Nicméně vycházím z toho, že jsem se přizpůsobil zavedenému systému na pracovišti a místním podmínkám.

Lékárna A

Se nachází v regionu, kde jsou roušky povinné. Je umístěna v obchodním centru, takže od pokladen můžete relativně rychle přejít přímo do lékárny. Domluvili jsme se, že roušky nosit budeme a nosíme, mimo zázemí lékárny, kam se zákazníci nedostanou. Protože 12 hodin v roušce není žádná legrace.
Na lékárně máme vyvěšené cedule, že je nutné nosit do lékárny roušku, přesto ji nosí asi tak 50% lidí. Z těch co ji nemají, je tak polovina ve stresu, že si ji zapomněla. Tak 1 z 10 si ji sám od sebe spontánně koupí, stejně tak 1 z 10 se pro ni vrátí do auta. Tak 3 lidé z 10 se po otázce, zda musí mít roušku (co asi tak mohou dostat za odpověď, když musí mít roušku), naštvaně otočí a odejdou bez toho, aniž by cokoli nakoupili. Tak nějak celodenně trpím stresem, jestli začne řvát někdo v roušce na někoho bez roušky, nebo někdo bez roušky na mě, že ji po něm chci, zatímco někdo na hulváta přijde bez roušky a neřekne ani popel.

Lékárna B

Tahle lékárna se nachází ve zcela bezpečném bezrouškovém regionu. Také je umístěna v OC naproti pokladnám. Po příchodu jsem se všech kolegyní zeptal, jak to tu řeší s rouškami. Odpověď byla vcelku vulgárně laděná, že ji rozhodně nosit nebudou. Z čehož vyplývá, že bych se za celý den ani bezpečně nenajedl, takže nemá cenu si trápit obličej zbytečně.
Podle odhadů tak 10% lidí mělo roušku samo od sebe, sem tam se někdo zeptal, zda je to povinné nebo ne. Všichni byli v klidu a v pohodě.

Lékárna C

Se nachází v regionu, kde roušky povinné jsou. Taktéž je v OC. Když jsem se tady optal, jak s rouškami, kolegyně se odkázala vyloženě na prof. Žaloudíka, kterýžto se pár dní předtím objevil dokonce v televizi, a myslím, že podle projevených názorů ho klidně můžeme označit termínem odmítač roušek. Pročež kolegyně se ukázala být členem stejné skupiny s tím, že roušku si nasazuje až ve chvíli, kdy ji o to někdo požádá. Jelikož na každé táře máme plexisklo, není úplně nutné roušku mít, proto jsem si respirátor nechal pověšený na košili s tím, že když někdo přišel do mé blízkosti do 2 metrů, okamžitě jsem ho nasadil.
Asi nejvíc mě překvapilo chování lidí. Brzy ráno přišlo pár lidí s rouškou pro recepty, pak už chodili lidé spíše bez roušek. Na otázku, zda mají mít roušku, se jim dostalo zhruba odpovědi: "Měli byste ji mít vy i já, ale jak vidíte, tak ji nemám."
"To je dobře!" pročež i ten, který roušku měl, si ji sundal.
Byť jsem byl trochu nervózní, celý den se obešel naprosto bez jakéhokoliv incidentu ohledně roušek, spíš naopak. Atmosféra byla uvolněná a pozitivní, jak se každý druhý cítil být členem protirouškového odboje.

Z čehož bychom mohli možná i vyvodit křivku závislosti pohody a vynucovaného nošení roušek. Očekávat spolupráci po 1.9., kdy se opatření zpřísňují, je čirý optimismus. Mimochodem -  ten rozpor u lékáren v OC bude stále trvat.

Já mám naplánované na září dvě svatby a výlet do Prahy, byť se z okolí ozývá, jestli to je rozumné. Asi záleží na té optice. Myslím, že rozdíl nakazit se na svatbě, nebo nakazit se v práci, je ten, že jeden způsob je větší legrace. Mimochodem dcera uklízečky na jedné z lékáren je pozitivní, uklízečka naštěstí negativní, takže na testy jsem zase nemusel.

Co se týče opatření myslím, že rozumné postoje jsou dva: buďto všichni* a všude*, nebo nikdo nikde - s výjimkou nejnutnějších případů, což je zhruba postoj prof. Žaloudíka. Cokoliv mezi tím je jen nefunkční kompromis a opatření "aby se něco dělalo a nikdo se na vládu nemohl zlobit". A vzhledem k tomu, že postoj první většina lidí zaujmout nechce... Ale tak uvidíme, třeba společnost počínaje zářím překvapí.

*všichni = všichni co mohou,  *všude = všude, kde to jde, kde se potkáme s neznámými lidmi ve větším počtu a kde nebudeme otevírat mordu kvůli jídlu a pití

Koronavirové deníky 13. - Chodí covid okolo...

Život si plyne ve svém vlastním tempu, a člověk nemá k řešení jen to, jestli si nezapomněl r... pojďme si tuhle kapitolu zkusit napsat bez toho zpropadeného slova. Člověk neřeší jen to, jestli si nezapomněl na některých místech, ve vybraných regionech povinnou ochranu horních cest dýchacích.

Tudíž člověk zapomene, proč se to vlastně řeší. Ten bubák covid-19 se trošku ztratil. Dnes jsem si přečetl na internetu krásnou větu:

Koronavirus v Čechách zmutoval. Dříve ho měli lidé na plicích, dnes ho mají u zadku.

Tenhle malý příběh začíná ve chvíli, kdy si podnikám výlet s tátou do Prahy. On jde na vyšetření očí, já si jdu mezitím na stěnu zabouldrovat. Po cestě zpět mě zastihne uprostřed cesty zpráva, že kolegyně "lítačka" je covid+. Protože se s ostatními lítači míjím, nejsem první na řadě, ale pracoval jsem s kolegyní, co s touhle kolegyní ve styku byla. Ta jde na testy až druhý den, protože dnes už jí nevezmou.
Jinak nakažená kolegyně se snad vcelku bála jezdit na nakažené lékárny. Je to trochu paradoxní, ale věřím, že kvůli tomu nosila roušku, kde jenom mohla, a že k plošnému ohrožení obyvatelstva nedošlo!

Šance je nízká, nicméně tu je, a protože nehodlám nakazit ženu, volám to domů, ještě než dorazím. Ta se stejně nachází teď na pobytě u rodičů, takže i přes to, že jsme se ráno viděli, tím, že se večer neuvidíme, snížíme riziko přenosu o nějaké to procento. Aspoň do té doby, až se druhá kolegyně dozví výsledek.
Daleko horší je to, že mám jet v úterý na svatbu kamarádce. Volám si s kamarády, jestli nechtějí přiblížit mým vozem, nicméně jim zároveň sděluji, že je tu jistá šance, že se nakonec svatby z koronavirového důvodu nezúčastním.

Večer mám telefon od kamarádky-nevěsty. Tak to je jasné, pomyslím si, od někoho se už dozvěděla, jak to se mnou je, a chce se zeptat, jestli přijedu nebo nepřijedu. Jenže ten hovor je o úplně něčem jiném. Kamarádka hlasem suchým a plochým jako prkno k šibenici oznamuje, že ženich se loučil se svobodou, jeden z party byl covid+ a teď musí být ženich 14 dní v karanténě. Tudíž se obřadu zúčastnit nemůže a svatba se ruší.

Protože jsem chtěl být historicky důsledný, zeptal jsem se přímo ženicha, jak to probíhalo. Ten byl tak laskavý a poskytl mi natolik podrobnou výpověď, že mi přišlo škoda to přepisovat. Tedy nejsem autorem následujícího odstavce:

Svatba měla bejt 18.8. Já měl 8. 8. rozlučku se svobodou, který se účastnil můj kámoš z Prahy. Ten se týden předtím cítil divně, a aby vyloučil možnost, že nás nakazí, zašel si sám z vlastní iniciativy v Praze na test (5.8.), kterej vyšel negativně.

Takže vesele odjel na párty, a když se z ní vrátil, našel doma manželku s horečkou, která se v úterý potvrdila bejt Covidová.

V úterý jsme se dozvěděli, že je potenciální průser, když mi to volal a pěkně u toho kašlal. Do večera měl taky horečku a my jsme začali řešit co s tím. Sbalil jsem si noťas z práce a odebral se domů.

První reakce byla nechat se jít otestovat, ale různý prameny říkaj, že je potřeba nějakej čas předtím počkat, jinak bude test stěru z nosohltanu falešně negativní.

Já jsem ale vešel ještě do styku s nejmenovaným profesorem, kterej mi řekl, že je to pověra a zařídil by rychlejší vyhodnocení testu, kterej jsem podstoupil ve středu 12.8.

Včera jsem měl v ruce negativní výsledek a ostatní účastníci Covidový rozlučky už měli svý testy taky za sebou. Do hry ale vstoupila hygiena, čímž se dostáváme k tý infografice, která zavolala původci celý tý spouště a on jim na nás dal kontakty.

Pak už byla jen otázka, kdy na nás přijde řada, takže jsme se po důkladným zvážení, zejména proto, že negativní test nemá na uvalení karantény žádnej vliv, rozhodli celou záležitost odpískat.

Chtěli jsme ještě zachránit peníze, co šly, protože takhle si třeba nevěsta nejela vypůjčit šaty a jsme tam jen za zálohu a ne za celý půjčovný, který bysme platili zbytečně, až by nám třeba v pondělí někdo z hygieny zavolal, že jsme v karanténě.

No a dneska dopoledne skutečně na nás přišla řada (v souladu s tou grafikou), takže jsme všichni zavřený doma a čeká nás ještě jeden závěrečnej test, kterej pokud dopadne dobře, tak se na konci příštího týdne můžeme vrátit zpátky mezi lidi.

Nevím, jak to vnímáte vy, ale já v optice toho, že tuším, jak obtížné bylo uspořádat svatbu, vidím hygienu skoro jako zápornou instituci.
Nicméně odklady mohou vést i k lepšímu výsledku, a já věřím, že to bude i případ téhle svatby. Náhradní termín už se rýsuje, ženich má stále nevěstu a naopak. A to je to hlavní.

Jinak bylo mi vcelku líto, že naše svatbička na den želv byla jen malinkatá. Nicméně když vezmu naše myšlenkové pochody absolutně nevíme, jaké to bude v létě nebo v září, tak to teď zpětně vyhodnocuji jako vcelku dobré rozhodnutí, které nás nakonec stálo možná o něco menší nervy.

Jak tak píšu tenhle příspěvek, píše mi jiná kamarádka, která žije momentálně v zahraničí. Mimo jiné jsme se měli potkat na té zrušené svatbě.

Evropou obchází strašidlo - strašidlo koronaviru. Nechci tvrdit, že je potřeba se ho bát do nějakých krajností, jenom mám pocit, že takovou malou drobnou prevencí bychom rozhodně ničemu neuškodili. Třeba to nošení těch ro-ztodivných hadříků přes obličej, lidi. Třeba v tý klimatizovaný sámošce?

Jinak tenhle článek píšu hodně dlouho. Kolegyni mezitím přišly výsledky testu. Na tu svatbu bych jet mohl... kdyby teda byla.

Víkendový výlet do Rakouska

Že tenhle rok bude na cestování spíše skromnější, je jasné již od března. Proto když vyšla příležitost, tak jsem nelenil a nedbal a vyrazil s kamarádkou na vysokohorskou turistiku do Rakouska.

Jelikož moje zkušenosti s vysokohorskou turistikou nejsou nijak výrazné, mohl bych říci, že se tímto výletem zdvojnásobily, plánovačem byla téměř výhradně martpod, se kterou jsem jel. Já poskytl vůz a svůj nezdolný optimismus.

Upozornění: Zkušení horalé si asi budou plácat do čela, jaký jsem amatér, co by se měl nejdřív procházet po Sněžce nebo Milešovce a nehnat se do Alp. Nakonec i já pro příště vím, že věta Štěstí přeje odvážným nemusí být samospásná.

Koronavirové deníky 12. - Here we go again!

Když už to vypadalo, že jsme to díky našim největším kapacitám zvládli, že roušky můžeme na spoustě míst odložit, když už to vypadalo, že se podíváme do Chorvatska na nudapláž, kde si kromě všech těch slovanských vnad prohlédneme i to, jak ty holky vypadají v obličeji, vypadá to, že přichází druhá vlna. A není tím myšlena rozbouřená hladina Jadranu, nýbrž všemi oblíbená koronavirová epidemie.

Přestože se vláda snaží udržet pod kontrolou lokální ohniska, je zcela jasné, že nákaza se stále šíří. Jak ohnisek vzniká stále více, a v Evropě jsme všichni jako na trní, kdy se jako lokální ohnisko označí celý stát, kam jedeme na dovolenou.

Ústí jako ústenka

Mužstvo je potřeba udržovat bdělé a to se nejlépe dělá okamžitými rozhodnutími. Byť samozřejmě chápu, že opatření vůči aktuální hrozbě by měla mít platnost pokud možno okamžitou. Chaos, který vzniká díky tomu, že vláda absolutně nemá žádný zvěřejněný plán vývoje a opatření, je neskutečný a pro běžného občana absolutně nepřekonatelný.

Příklady, že zodpovědní lidé za rozvolňování opatření vlastní moudrost dotýkající se moudrosti slavného krále Šalamouna můžeme nalézt například ve zrušení roušek v městské hromadné dopravě, ale jejich ponechání v metru. Já rozdíl mezi špičkou v tramvaji nebo v metru poznám pouze podle výhledu z okénka.

Lékárníky pak samotné rozhodilo rozvolnění nošení roušek, kde ovšem zdravotnická zařízení zmíněna byla. Načež došlo k všeobecnému konsenzu, že pokud lékárna zdravotnické zařízení je, povinnost nosit roušku zde platí. To se o 3 dny pozměnilo, že teda byla myšlená pouze lůžková zařízení. Tudíž v lékárnách roušku mít nemusíte. Byl jsem během jednoho záskoku v Hrádku nad Nisou, kde v lékárně Němci koukali jako z jara, že v lékárně roušky nemáme.

Jak si všimnete obrázku, na některých částech našeho území se roušky opět  zavádějí. Pokud je ovšem lékárna v obchodním centru, věc se má tak, že lidé jdou nakoupit do samoobsluhy, kde žádnou roušku nosit nemusí, a pokud pod jednou střechou vstoupí bok po boku do lékárny, roušku nasadit musí. Vzhledem k bleskovosti vydání opatření jsem ráno řekl, že se opravdu nebudu s nikým hádat, jestli roušku má, nebo nemá, a bez keců obsloužíme každého, kdo vkročí. Poměr není nejspíš ani 50% návštěvníků s rouškami, a v praxi to vypadá tak, že velká část těch, které započítám jako "s rouškou" si ji nasadí až po vstupu do lékárny. O tom, že si ji jsou opětně schopní sundat během rozhovoru už ani psát nebudu, o tom jsem psal v 11. díle.

Snad nejedeš do Rakouska?!

Co se dovolených týká, tak je to u nás velká zábava. Řada zdravotníků, tedy i lékárníků, měla dovolenou zrušenou. Pročež by si ji rádi vybrali aspoň teď. Jestli si vzpomenete, tak dělám na pozici, která tyhle záskoky za dovolené řeší, tudíž mám jako vždy práce až nad hlavu. Myslím, že už od roku 2019.

Pročež naše firma, vzhledem k tomu, že situace se může změnit opětně k horšímu, už začíná s přípravnými opatřeními. Ruší se školení v zasažených regionech. Máme nahlásit, zda se nechystáme do zahraničí.

Nu tedy ohlásil jsem svůj plánovaný víkend horské turistiky v Rakousku.

Uvědomuješ si, že tam mají momentálně hrozně moc případů?!

No jo, mají jich o 3500 méně než my. Navíc celý den prostojím v lékárně, o tom jak se poctivě nosí roušky tam jsem psal výše. V Rakousku se hodlám dostat do hor a pak už si jen užívat horského ovzduší. Maximálně tak někde koupit nějaký ten Bier a tyčky v samoobsluze a podle všeho jsou roušky v Rakousku povinné všude, a nejen ve zdravotnických zařízení jako u nás. Takže co je vlastně pro mě větší riziko - jet na dovolenou, nebo chodit do práce?

Dnes nás náš zpívající ministr potěší dalšími opatřeními, které chystají od pondělí pro naši ochranu.
Proto je čas na optimismus a hudbu!

Cirque

Usínáme sami
Sluneční cirkus přijede už zítra
Oba máme lístky do zadní řady
Abychom pod zvednutou plachtou
mohli utéct ze špatného představení
A ruku v ruce osvobodit obrovskou kočku
z její klece
Každá žena chce kočku!
nedbaje na následky
Budu čekat pod lampou
se štítkem s našimi iniciálami
aby mě snadno dohledali záchranáři
ve chvíli kdy nedorazíš
Lampa bliká
nebo se mi klíží oči
pod proudem vteřin utíkajících k zítřku.
Cirkus vjíždí do našeho města.

Koronavirové deníky - Svatební speciál 2.

Tenhle příspěvek se mi nechce psát úplně deníkově, ale spíše vám ho sdělit jako recept na malou domácí svatbu. Budu to psát i s cenami, protože podle mě otázka: Kolik může stát malá svatba? bude aktuální určitě pro strašnou spoustu lidí.

Jak jsem psal v předchozích příspěvcích, úplně prapůvodně jsme chtěli svatbu malinkatou, jen pár příbuzných, zajít někam na oběd a hotovo. To nakonec úplně neprošlo, a tak to vypadalo na svatbu větší, o 40 hostech. Což je teda brané pořád jako relativně malá svatba! Jenže tenhle plán nám zkomplikovala ta pandemie z názvu tohoto deníku, a zase to bylo všechno jinak.

Původní plán svatebního dne:
9:30 - 10:30 Příjezd všech svatebčanů, seznámení rodin
10:40 Odjezd směr zámek
11:00 Obřad na zámku
11:30 - 12:00 Focení, návrat zpět domů
12:00 Ohřívání a guláš
13:30 Dort a káva
14:00 Zahradní slavnost, bazén a grilování

Načež předpověď počasí vypadala takto:

a bylo jasné, že zahradní slavnost se konat nebude.

Naštěstí se nám podařilo přenést stoly do jednoho obývacího pokoje, posbírat židle a v počtu 13 hostů a jeden malý špunt jsme se nastrkali k jedné tabuli se mnou a mojí ženou v čele. A z celého programu jsme vlastně změnili jen zahradní slavnost na posezení rodin v obývacím pokoji.

Na svatbu pro 13 osob si připravte:
Prstýnky - naše stály 4290 Kč (nerez ocel, zirkony)
Svatební šaty - půjčovné 5900 Kč
Sud piva - 1100 Kč (25l)
Maso na gril, omáčky, tyčinky, sekt - 1800 Kč
Nealkoholické pití - 1000 Kč
Dort - 1000 Kč
Květiny - 1600 Kč (přátelská cena)
Guláš - 1860 Kč - objednaný ve státem uzavřené hospodě, protože na vyvařování není čas
Čerstvý chléb k masu - 140 Kč - dojídáte stejně druhý den s gulášem co zbyl
Obložené mísy - 720 Kč
Vývazky - 84 Kč (koupíte v galanterii hotové, myrtu nahradíte buxusem ze zahrady)
Deštník pod který se vlezete oba - 400 Kč
Fotograf - 3000 Kč (přátelská cena)

Ti zdatnější s kalkulačkou si spočtou konečnou cenu, nicméně řeknu vám to takto - vzhledem k tomu, že na tu velkou svatbu jsme počítali minimálně 130 tisíc, jsme hodně ušetřili.

Nerad bych, abyste si někdo mysleli, že se chceme vychloubat, jak umíme ušetřit. Vím, že jdeme také zcela protiproudově proti lidem, kteří se musí vychloubat tím, že mají hodinky za dvacku a boty za čtyřku. Celý úmysl tohoto článku je ten, že až vám někdo bude tvrdit, že svatba musí být jako řemen, a že na ní musí být aspoň 80 lidí nemusí mít pravdu. Samozřejmě nám je líto, že se spousta našich kamarádů nakonec nemohla zúčastnit z toho prostého důvodu, že bychom je neměli kam uložit, ale měli jsme tam většinu těch lidí, které jsme tam mít chtěli a všichni zúčastnění řekli, že to byla tuze příjemná záležitost. Takže se nenechávejte natlačit do nějakých velkých orgií pokud je nechcete. A netrapte se s tím, že většinu nákladů vám přinesou hosté v obálkách.

Vážně nejveselejší na tom je, že 23. května se slaví Mezinárodní den želv. Ačkoliv jsme si tohle datum tak úplně nevybrali, je vcelku zvláštní, jak mi tahle přezdívka, kterou jsem si vybral někdy okolo svých 12 let, přirostla ke kůži. No vážně jako krunýř.

Na další stránku koronavirových deníků.

Gabriel García Márquez - El amor en los tempos del cólera (Láska za časů cholery)

Další, vcelku ojedinělý příspěvek do čtenářského deníku. Spíš vlastně jen k tomu, aby blog tak trochu ožil, k čemuž mu teď paradoxně pomohla koronavirová patálie. Ostatně výběr této knihy samozřejmě vděčí stejnému viru za to, že jsem si jej vybral ke čtení.

Od G. G. Márqueze jsem již četl dvě jiné knihy - Sto roků samoty a Kroniku předem ohlášené smrti. Teď mohu říci, že všechny tři knihy se mi od něj četly velmi dobře, protože magický realismus je něco, co mě číst doopravdy baví.

Titul díla je navíc tak strašně moc obměňován a používán, že jej zná snad prakticky každý. Mě navíc rezonoval v paměti nedávno zhlédnutý seriál Narcos, kde je Márquez velmi často zmiňován ve smyslu Ano, magický realizmus, ale v Kolumbii je zkrátka možné úplně všechno. Tuhle větu z tohoto románu například vkládají v seriálu do úst samotnému Escóbarovi:

„Boháč nejsem,“ řekl. „Jsem chudý člověk, který má peníze, což není totéž.“

Láska za časů cholery mě překvapila především poloviční pravdou ve svém názvu - dílko je velmi málo o choleře. Byť je zmiňovaná v knize několikrát, téměř vždy jde o to, že daná postava cholerou ve skutečnosti netrpí. O lásce však kniha skutečně je, kromě toho je také o manželství, stáří a trpělivosti.

Byl dokonalý manžel: nikdy nezvedl nic z podlahy, nezhasínal světlo, nezavíral za sebou dveře. V jitřním šeru slýchávala, když u košile chyběl knoflíček: „Člověk by potřeboval dvě manželky, jednu na to, aby ji miloval, a druhou, aby mu přišívala knoflíky.“

Styl, jakým je kniha napsaná, připomíná dobrý rozhovor s člověkem, který se dokáže vrátit k původnímu tématu - což je dovednost, kterou nemá příliš mnoho lidí a s věkem se často vytrácí. Příběh [POZOR SPOILERY] se tak ubírá od postavy doktora Urbina, který přijde na místo skonu svého přítele šachisty, a pokračuje přes jeho manželku ke smrti jeho samotného. Zde člověk zpozorní, jelikož je popsán pohřeb zemřelého mecenáše a průkopníka boje s cholerou (tak přeci tu je), kde se po skončení celého obřadu objeví postava soka dr. Urbina, který již 55 let miluje jeho ženu. A teprve teď se dozvíme vlastní příběh celé knihy tak nějak od začátku, abychom skončili v bažině pod žlutou vlajkou, která značí nákazu cholerou a dává titul celému dílu.

Knihu si s sebou jednoznačně vezměte na exotickou dovolenou nebo do karantény po ní!

Koronavirové deníky - Svatební speciál 1.

Psal jsem o tom už ve třetím díle těchto záznamů, 22. května jsme se měli s mojí nejmilejší brát.
Postupně jsme koukali, jestli se budeme moct vzít, nebo nebudeme, až se nakonec v průběhu dubna ukázalo, že to neklapne.

Popravdě moje úplně prvotní myšlenky se svatbou byl malý obřad, sotva v nejužším rodinném kruhu počítaje dvě generace nad nás. Organizace téměř žádná: úřad, obřad, oběd, grilovačka na zahradě a spát. Jenže to tak úplně neprošlo, a s opakovanou větou udělejte si to hlavně podle sebe, jsme se nakonec ocitli v plánování svatby pro 40 hostů.
Abyste si nemysleli, to že jsem původně chtěl svatbu malou, neznamená, že jsem se na tu velkou netěšil. Moje afinita k velkým oslavám je sice spíše menší, ale na druhou stranu je to podle mě příležitost, aby se rody navzájem poznaly a zároveň jsem tam měl mít bandu kamarádů, se kterými vždycky rád trávím čas.

Jak jsem psal v té třetí kapitole, do toho všecho přišel Covid-19 a všechno ustrnulo. Zakázány byly dokonce i návštěvy příbuzných, natož aby se poznávali vzdálení příbuzní u jednoho stolu.

20. duben

Dovolím si přejmout citace z článku Ministerstva vnitra, kterým ohlašovali povolení svateb do 10 osob, především pak další hygienická opatření:

• Prostory, kde se svatba koná, je nutné po každém obřadu dezinfikovat a důsledně větrat. Pokud je možné a úřad dokáže zajistit, že se zde nebudou shlukovat jiní lidé než svatebčané, je vhodné uskutečnit svatbu pod širým nebem.
• Podání ruky ke gratulaci je možné jen po dohodě všech osob s nutností následné dezinfekce.
• Úřad musí každé osobě, která se během obřadu podepisuje, zajistit vlastní pero a psací potřeby po obřadu vždy dezinfikovat.
• Doporučujeme, aby minimálně matrikářka měla během obřadu jednorázové gumové rukavice

My jsme se vzít chtěli! Musím přiznat, že si lehce libuji v dekadenci - a jak ujetý by bylo mít svatbu v 10 osobách, když musí mít všichni roušku? Nevěsta si jako něco modrého vezme nitrilové rukavice?

Fotky s plným vybavením mají mnoho výhod.
Jak nevidíte - nikdo nemá zavřené oči.

Do limitu bychom se byli vlezli snadno - svoje původní svědky jsme vyměnili za moji sestru a švagra (nejedná se ani v nejmenším za méně kvalitní náhražku), záznam bych provedl na pár telefonů/kamerek na stativech a obřad si později sestříhal. Takže já, moje nastávající, její rodiče, moji rodiče, švagr se setrou - krásných 8 lidí, a bylo by to bez dohadů, jestli se oddávající a matrikářka počítají nebo nepočítají do limitu (protože to taky nebylo vůbec jasné).

Zálohu poměrově rozdělíme

Pročež když jsme vše vymysleli, vzal jsem telefon a zatelefonoval na Panství, kde jsme se měli brát. Telefon nám vzala naše organizátorka, a vcelku s klidem vzala zprávu, že hodláme termín zrušit a z různých dalších důvodů nechceme svatbu přesouvat ani na podzim (nemluvě o tom, že i podzim byl stále velkou neznámou) ani na příští rok. Oznámila mi, že to chápe, nicméně v těchto případech se domluvila s majitelem, že budou ze zálohy 15 tisíc vracet pouze 5 tisíc. S tím, že původně majitel si chtěl nechávat celých 15 tisíc podle rezervační smlouvy, a ať si to ještě promyslíme.

Vzal jsem to zpočátku s úvahou, zda tam neudělat aspoň nějaký výlet, nicméně z těchto mírových řešení mě odvedla rozezlená snoubenka na válečnou stezku právního smyslu. Po konzultaci s blízkým rodinným kruhem, který byl vypořádáním rozezlený ještě víc než snoubenka exponenciální mírou podle generací, byl směr dán naprosto jasně.

Naštěstí rezervační smlouva absolutně nepočítala s tím, že by se svatba nemohla konat ze strany poskytovatele, a v prvním bodu bylo jasně dáno, že 22. května objednávám svatbu pro 40 lidí.

Vcelku logickou úvahou jsem teda zformuloval odpověď, kterou jsem pak zatelefonoval zpátky organizátorce:
"Nic nerušíme. Pokud nám 22. května neuděláte svatbu pro 40 lidí, tak je to nedodržení smlouvy z vaší strany."
Odpověď byla stručná ve smyslu, že to musí probrat s právním oddělením. Od té doby jsme čekali a čekali.

30. dubna

Pročež nám ta banda kopýtek na vládě povolila od 11. května svatbu pro 100 lidí.
Já nechci rozčilovat lidi vychloubáním. Ostatně tyhle deníky vznikly jako nějaký záznam toho, jak to ovlivní život nás všech, a ono se nám toho vlastně tolik moc nestalo: do práce chodím stejně, akorát o něco víc. Celý den mám obličej pod respirátorem, na což jsem si naštěstí dovedl i relativně zvyknout. Ale jinak je to vlastně pořád stejný. To, že se ti nahoře nemohou dohodnout, co jak povolí a zakážou, se mě vůbec nedotýkalo. Neumím si představit, že by můj byzys závisel na tom, jak se tamti dohodnou, a jestli od někoho něco dostanu, protože takový bordel se fakt nedá stíhat sledovat.

Naše strategie setrvává v tom, že nám nemohou poskytnout celý balíček služeb, jelikož součástí bylo i ubytování, které je zatím stále zakázané. Hypoteticky jde i o jídlo, které je specifikované na výdejová okénka, ale to by asi horší optikou nemohli.
Vsadili byste teď 15000 Kč na nějaké vládní usnesení? Taky se mi nechtělo...

6. května

Snoubenka napla síly a zavolala na obecní úřad vedlejšího městečka. Matriku, podle hlasu, spravuje milá paní důchodkyně, a ta nám sdělila, že pokud se tedy chceme vzít, oni s tím nemají problém a 23. května je volný termín.
Jenže my zatím pořád nevíme, jak to dopadne s tím původním Panstvím. Je téměř jisté, že oni o pořádání svatby zájem nemají, ostatně my tento názor sdílíme. Stejně tak je zřejmé, že si pan majitel hodlá ponechat peníze za nic.
Probíhá další telefonát, kde se mi paní koordinátorka v první větě téměř vysměje, jestli teda chci svatbu zrušit, když už jsou teď svatby povolené do 100 lidí. No, dobrý, karty jim hrají lépe, než se čekalo, polknu a v klidu se zeptám, jestli nás teda může i ubytovat. Určitě. A hygienická opatření? Roušky i dezinfekci už mají nakoupenu.
Načež vykročíme trochu přátelštější nohou, ona vysvětluje, že těch 10 tisíc jsou náklady, které mají, že je museli zdanit a tohle a támhleto.
Já zase přidám to, jestli bychom svatbu nemohli zmenšit na obřad pro rodinu, abychom aspoň trochu něco dostali za ty tisíce, které si hodlají nechat. Koordinátorka navrhuje, že když k tomu přihodíme rodinný oběd, tak by to možná projít mohlo, a s tím se loučíme, že se já poradím se snoubenkou a ona s majitelem, a pak mi další den okolo dvanácté zavolá.
O tom, že by to se mnou měli snadné, si můžete obrázek udělat sami. Jenže když o někom můžete tvrdit, že je to vaše polovička, můžete se dočkat vlastností, které nemáte. Například geneticky vypiplanou obchodnickou tvrdohlavost a nesmířlivý smysl pro spravedlnost. Když to zkombinujete s radou starších po ruce, došlo mi samotnému, že nám paní kecá hned v několika věcech.
První věc byla odpověď na můj dotaz ohledně ubytování. To je v prozatímních podmínkách stále zakázané.
Druhou věcí jsou kecy ohledně danění zálohy. Když máte účetní v rodině, tak tenhle kec také odhalíte vcelku snadno - pokud někomu vracíte zálohu, DPH se vám samozřejmě zase přičte zpátky.
Zkrátka e-mail s odpovědí jsme měli ještě večer, kde jsme dali dva návrhy vyrovnání - první, aby nám vrátili 12500 Kč ze zálohy, a zbytek si nechali na svoje náklady, které s námi měli. Druhým návrhem byl obřad pro menší počet lidí a oběd k tomu.

7. května

Telefon nepřišel ani do jedné hodiny. Chtěl si ho vzít rovnou tchán a popovídat si jako podnikatel s podnikatelem a popravdě jsem za to byl dost rád. Nakonec jsme vyrazili na nákup a v oddělení piva mi telefon konečně zazvonil. Paní koordinátorka mi sdělila, že e-mail panu majiteli vytiskla, on si ho přečetl, rozčílil se, druhou variantu zamítnul úplně a ohledně vyrovnání prý prohlásil, že vrátí 5 tisíc a kvůli těm 10 zbývajícím ho klidně můžeme zažalovat. Vlastně vcelku ulehčeně nás přeposlala jednat rovnou s majitelem, takže jsme se rozloučili a zavěsil jsem.
Telefonát vlastně dopadl velice dobře. Konečně jsme věděli, kde svatbu nemáme, a mohli si zařizovat místo, kde ji mít budeme.
Celá ta věc byla otázka pár telefonů, které už zařídila moje polovička, takže jsme se velmi rychle objednali na matriku do vedlejší obce.
Odpoledne už nás čekal jen rozhovor s majitelem ohledně těch 15 tisíc. Ten jsem s ulehčením nechal na budoucím tchánovi, který se toho jako zkušenější jednatel zhostil výtečně. Z pána na druhé straně aparátu ve výsledku vypadlo, že zkrátka čeká, jak rozhodne vláda, jestli se svatba podle smlouvy udělat objednaný datum může nebo nemůže. Jak jsem psal výše - vsazené peníze na Andreje s Adamem. Fakt nádhera.

13. května

Dorazili jsme na obecní úřad vedle zámku, na kterém se sobě zaslíbíme do konce života. Stihli jsme si ještě projít hezký park, i když na některých místech nesl známky vandalismu. Zámek sám vypadá moc hezky, a já měl radost, že si ho můžu prohlédnout v klidu, i když téměř každý den jezdím okolo autem.
Samotná návštěva matriky byla také skvělá. Paní úřednice se s námi ochotně zakecala, takže bylo vcelku s podivem, že jsme se nakonec vlezli do hodiny, protože kromě myslivosti, rybaření, situace s koronavirem a místním poměrům jsme stihli vyřídit i papírování.
"Chcete se ještě na něco zeptat?"
"Určitě, abychom to nezamluvili - nějaký poplatek uhradit a kolik?"
"Nic neplatíte," povídá nám matrikářka a rozvalí se spokojeně v křesle.
"Cože? Ani ten přípitek nic."
"Nene. Když je to termín povolený radou, což je, tak se u nás nic neplatí."
Zírali jsme jako zjara, však doposud to bylo o tom, co se komu zaplatí, abychom si mohli říct ano a mít to u toho hezké.
Zbytek dne jsme strávili objížděním města a telefonováním, nicméně k večeru jsme mohli říct, že jsme na svatbu přichystaní. Stačí jen ve správný den všechno objet a vyzvednout.
Oba zvědaví, jak to všechno dopadne.

Další svatební speciál

Koronavirové deníky 11. - Zprávy z Nosáčova

Všechny tyto způsoby nošení roušek jsou špatně. Opravdu, i ten první.
Převzato z NYT

Již dva měsíce platí plošné povinné nošení roušek na území celé České republiky. Byť ani tato nařízení nebyla zprvu zcela jasná, především co se týče výjimek, kdy roušku nosit nemusíme. Pokud však člověk nosil roušku od probuzení až do večera, nemohl udělat chybu. Proto autora velmi udivuje, jak to je možné, že ani po dvou měsících není každý občan s volebním právem pochopit, jak nosit roušku, když už si ji zcela správně dle nařízení na obličej nasadí. Nicméně i přes tyto chyby se podle mě jako společnost můžeme shodnout, že jsme rádi, že dochází pouze k takovýmto drobným chybám a ne k zcela zásadnímu nepochopení věci, jako u paní Boudové.

Zcela nejčastější chybou bývá nošení roušky pod nosem. Pokud nemáte dostatečnou představivost, vypadá to přesně jako na obrázku vpravo, kde je červenou šipkou označená problémová oblast tohoto způsobu nošení - jedná se o nos.

Protože si autor uvědomuje, že ne všem se dostalo zdravotnického vzdělání, a podle některých pozorování se najdou i jedinci, kterým chybí i základní ponětí o fungování světa, tzv. selský rozum, je zcela na místě poučit i tu nejvíce needukovanou veřejnost. Nos (lat. nasus) je součástí dýchací soustavy. Orgánovou příslušnost k této soustavě si můžete ověřit snadno i vy jednoduchým pokusem, kdy si jej uchopíte prsty u kořene a jemně jej sevřete. Ihned poznáte, že se vám hůře dýchá.

Jelikož coronavirus (SARS-CoV-2) se projevuje především jako onemocnění dýchací soustavy a pomocí ní - kapének, se také nejvíce přenáší. Kapénky člověk vydechuje nejvíce ústy a také nosem. Samozřejmě ústy to bude více, a produkce kapének nosem bude nepřímo úměrná počtu nosních chloupků. Bohužel, tady jde společenský zvyk úpravy tohoto ochlupení zcela proti epidemiologickým opatřením. Proto jako doplnění této ochrany je vhodná právě rouška, či respirátor.

Protože autor pracuje ve zdravotnickém zařízení, kde se předpokládá výskyt i nemocných osob. Buď přímo přenašečů Covid-19, kteří o tom dokonce ani nemusí vědět. Ale především se v lékárně mohou vyskytovat osoby s oslabenou imunitou (pacienti s chemoterapií, dlouhodobě léčení kortikoidy, ale i těhotné ženy). Proto pokládáme spolu s kolegy za nutné upozornit návštěvníky naší lékárny na špatně nošenou roušku.

Z odpovědí na požádání o správné nasazení roušky bychom mohli vyvodit malou anketu, ke které bychom přiřadili i názor na tyto odpovědi.

Odpověď: Mně se s tím špatně dýchá - 72% respondentů

Ano, to je bohužel vedlejší účinek správného dýchání přes roušku - ta vytváří odpor pro vydechovaný a nadechovaný vzduch. Pokud nosíte respirátor (jako třeba my), je ten odpor ještě větší a dýchá se s tím ještě hůře. Dokonce natolik, že to můžete využít jako kontrolu toho, že máte respirátor nasazený správně.
Navrhované řešení: Zůstaňte doma, případné nejnutnější návštěvy veřejných míst omezte na nejmenší minimum. Choďte hodně do přírody a trénujte běh, který můžete provozovat bez roušky a zároveň jím zlepšíte svoji tělesnou kondici a dýchání.

Odpověď: Mně to padá - 52% respondentů
Padání roušky je v polovině případech způsobené nesprávným nasazením roušky. Je zajímavé, že ačkoliv si většina lidí umí zavázat boty a utáhnout opasek na kalhotách, rouška představuje problém, který vyřešit nedokáží. Většinou jde o povolené gumičky (stačí přitáhnout jednoduchým uzlíkem), nebo tkaničky zavázané za ušima místo za krkem.
V druhé polovině případů jde o nevyhovující střih roušky. Pokud vám rouška správně nepřiléhá k obličeji po celém svém obvodu, je vhodné ji zahodit a vzít si jinou.
Navrhované řešení: Věnujte domácí přípravě vaší ochrany dýchacích cest např. 45 vteřin před zrcadlem. Pokud to nedokážete, zůstaňte doma a pošlete do společnosti někoho schopnějšího.

Odpověď: Zamlžují se mi brýle - 36% respondentů

I tento problém je zcela jasným ukazatelem nesprávně nasazené nebo nepadnoucí roušky. Vhodné se pro kombinaci s brýlemi zdají i obyčejné jednorázové roušky vyztužené drátkem okolo nosu. Rouška se díky tomu dá upravit tak, že vydechovaný vzduch proudí správně skrz roušku a ne kolem roušky do brýlí.
Navrhované řešení: Vyměnit roušku.

Odpověď: Já přes ni nevidím - 8% respondentů
Extrémně špatný způsob nasazení roušky.
Navrhované řešení: Roušku je potřeba nasadit přes nos, nicméně pokud dochází k problémům se zrakovým polem, je potřeba ji stáhnout o 1-3 cm níže. Může být způsobena špatným střihem roušky.


Odpověď: Vy nevíte jaké to je, to mít 2 hodiny na sobě - 2% respondentů
Víme. Víme to krát 6.

Navrhované řešení: Rozhlédněte se, kde stojíte, než vypustíte z pusy takovou hloupost.

Odpověď: Už aby šli všichni s rouškama do prdele - 2% respondentů
-
Navrhované řešení: Nemáme.

Děkujeme všem čtenářům za pečlivé čtení a případné šíření tohoto osvětového článku. Závěrem bych chtěl přidat populární fotografii, která se virálně šíří Facebookem už i v různých jazykových variantách - nošení roušky pod nosem je podobné jako nošení slipů pouze přes šourek. Proto prosím - noste svoji ochranu obličeje správně. Kdo se na to má koukat.

 

 Pokud se chcete dozvědět o koranavirových denících více, zde naleznete odkaz na první díl.

Koronavirové deníky 10. - Co mi bude chybět

Mám pocit, že bitva s Covid-19 je prozatím dobojována. Ne že bychom finálně zvítězili, ale mužstvo již nemá morálku bojovat. Což cítí zřejmě i vládní špičky a popouští otěže. Mohl bych klidně komentovat způsob, jakým je povolují, ale vždycky jsem si dával za cíl psát pozitivně.

Tady je pár věcí, které považuju za pozitiva nedávné doby, a které by se vracet k normálu nemusely. Asi to bude souviset se světovou hygienickou revolucí, která se rozpoutala.

1. Rohlíky v sáčku

Nevím jak u vás, ale v Kauflandu jsou rohlíky balené po 5, v Bille po 10. Vzhledem k astronomické ceně 1,90 Kč za kus si umíte dát do trojčlenky, kolik ty balíčky stojí. Jenže máte jistotu, že na ně sahali jen zaměstnanci pekárny, a zároveň žádný z těch rohlíků není odpoledne oschlý na strouhanku.
V Izraeli to s pita chlebem bylo úplně normální a já bych se vůbec nezlobil, kdyby to zůstalo i nadále.

2. Rozestupy

Jako s nimi to není moc horký ani teď, nicméně konečně spousta lidí vypadla z mojí osobní zóny, za což jsem hrozně moc rád. Lidi můžete i požádat, aby se k vám nelepili. Část z nich to i chápe.

3. Bezkontaktní operace

Konečně jsme se rozhoupali a edukovali pacienty, aby si ty QR kódy a kartičky načítali sami. Samozřejmě je tu část, která to nedá až do smrti (myslím to víceméně doslovně). Ale rozšířili se řady těch, kteří spolupracují, a to je taky pozitivní.
Kéž bych i nadále nemusel brát do ruky zapatlaný telefon.

4. Nízký provoz a čistý vzduch

Spousta lidí sedí doma, protože nikam nemusí. Co si budeme povídat, je znát, že se lépe dýchá. Tedy dýchalo, než se vzduch zaplnil tím hnusným pylem.

5. Plexiskla a přepážky

Je to samozřejmě svým způsobem omezující, nicméně nikdo na mě tento měsíc neprsknul přes táru, neházel mi krabičku přes celou desku apod. Taky mi nikdo vyloženě nesmrděl, ale to je možná respirátorem a omezením pohybu nejstarších obyvatel. Až si lidé sundají roušky a půjde jim lépe odezírat, myslím si, že plexisklu nic nebrání existovat ještě nějakou dobu alespoň v lékárně.

6. Že si lidé pomáhají

Nejsou to všichni a najde se nejedna svině, která se na celé koronavirové horečce napakovala jako nikdy - všichni sledujete politickou scénu, že?
Na druhou stranu spousta lidí si ohromně pomáhá, šijí se roušky, chodí se s nákupy.

Jsou věci, po kterých se bude stýskat vám?